Muzikál ze střední

2. srpna 2009 v 15:31 | KiVi | Blbosti

hmmmmmmmmmmmmm............

Právě jsem se dodívala na High school musical. Čekala jsem všechno, ale tohle ne.

Nečekala jsem "film" (povšimněte si uvozovek), jehož jedinej úkol je pobíjet všechny vaše mozkový buňky. Rozdupat je, uvařit, upéct, naložit do láku a nakonec je po několikadesetiminutovým hnití co TO trvá, sežrat. Přesně takhle to na mě zapůsobilo. Už po prvních pěti minutách jsem na to čuměla s pootevřenou pusou a snažila se pochopit proč jsem se na to vlastně začala dívat. Hlavní hrdinové byli reální a uvěřitelní asi tak jako já, kdybych uměla vařit, což jak zasvěcení ví se nastane ani za několik miliard let v jiným vesmíru, natož na týhle planetě. Po čtvrt hodině jsem měla pocit, že můj mozek nabral tekutou hmotu a snažil mi vytýct nosníma dírkama. Po další čtvrt hodině (přišlo mi, že mi kleslo IQ na úroveň zkyslého mlíka) přišel zázrak. REKLAMA! Ach, nikdy jsem jí neviděla radši. Vrátila jsem se zpátky do reality po pracím prášku Bonux, Vanish, Woolite, několika deodorantů, řasenky, zubní pasty a dalších ultradůležitých věcech. Nakonec se několik mozkovejch buněk, který usnuli ještě před filmem probralo (to jim zajistilo život…na chvíli) a zaručilo mi tak další skvělý filmový požitek. Když opomenu stovky logických chyb (všichni maj něco proti muzikálům, ale to že furt zpívaj, kdekoliv a kdykoliv je moc nebere), tak to nebylo tak strašný. Ne…vážně. Čekala jsem víc supertrapných proslovů. Dočkala jsem se jen asi padesáti. Celkem úspěch. Větu: "Je důležité co cítíš ty. Nezáleží na nás." Jsem tam zaslechla asi desetkrát. Ach, jak byli všichni milí a nesobecký. Ještě, že já taková nikdy nebudu jinak bych se ze sebe musela poblít. Poté čeho jsem si všimla bylo, že "záporáci" zpívali o mnoho líp než "klaďasové" a přála jsem jim vítězství, které by zakončili tím, jak pokropěj kulkama celý osazenstvo školy. Bohužel nekonalo se. "Klaďasové" nespravedlivě vyhráli konkurz na muzikál, stejně jako strašně důležitej basketbalovej zápas a vědeckej desetiboj. Kdo by jim to sežral? V muzikálu je 95% homosexuálů, takže po sportu moc neprahnou (zvlášť po něčem jako je basketbal…šachy je třeba berou) a s inteligencí jakou oni oplývali by nevyhráli ani pexeso nad uschlým kaktusem. A to nepřeháním. Závěr mě znechutil víc než celej film dohromady, a to je prosím pěkně co říct. Všechno dobře dopadlo. "Záporáci" (ty kulky jim neodpustim!) se polepšili, zazpívali si hromadnou písničku. 98% lidí si našlo svoji spřízněnou duši s kterou budou žít šťastně až do smrti a k mé neskonalé radosti přišli na řadu titulky. Po kraťoučkých titulkách, kdy jsem se snažila dávat umělý dýchaní svým mozkovýcm buňkám přišel šok. Další scénka. "Záporačka" přiběhla ke klukovi (Jak že se to nazýval? Ach ano. Baskeťák), kterej rád peče, vychválila mu úžasný koláčky a zeptala se ho jestli jí neupeče ještě nějaký (radši nebudu zmiňovat to, že jeden koláč hodila na zem jako největší kentus), ten dodal strašně inteligentní hlášku: "Nechceš radši kremrolky?" A začali se smát……Moje poslední mozková buňka, která se statečně držela (čti: byla na pokraji zhroucení a do konce života bude muset strávit na invalidním vozíku) zemřela. Můj výraz by se dal popsat asi jako…hmmm…výraz trola, kterýho učí Severus v krátkých mini šatičkách z rudýho saténu kvantovou fyziku a hygienické návyky. S tímto výrazem jsem se podívala na reklamy (viz. výše) a přemítala o té naprosté debilní slátanině, kterou prostupují, ano správně, ještě debilnější sentimentální žvásty. Tohle nebyl Teen film. Tohle byl film pro mentální zaostalce na úrovni ročního dítěte. Možná přeháním. Půlročního.

Tak tedy to je můj názor na první kokotinu ze série HSM. Doufám taky, že byla poslední co uvidím.

Nejspíš tam mám chyby galaktických rozměrů. Nevim, nezájem. Jediný co mě teď zajímá je narvat si tu břečku co zbyla z mýho mozku do mrazáku, aby ztuhla a mohla dál fungovat jako parodie na rozumný smýšlení.

…

Očekávám komentáře, kde mě duchaplně podpoříte a sdělíte mi, že rozbředlý mozek byl váš nejmenší problém, a já jsem to vzala ještě klidně. Jestli ne, tak si ten komentář nalepte na čelo a jděte do muzea, kde vystavují jedince s extrémním debilismem. Děkuji