4. kapitola

30. ledna 2011 v 2:21 | KiVi | Dejte si pozor na pošetilé mávání hůlkou.

Tak další měsíc další kapitola :D. Přijde mi docela vtipná...v angličtině :d Mě se moc dobře přeložit nepodařila, ale tak snad si tu situaci představíte a pochopíte :D:D

Překládala jsem to teď v noci, takže to bude asi trošku kostrbatý, ale už nemám sílu to nějak po sobě číst :D Možná zejtra....nebo mi to spíš napište do komentů :D

Albus se podíval na Harryho a Severuse, kteří seděli na zemi kanceláře a hráli si s kostkami. To znamená, že Harry stavěl věže a Severus je bořil. Usmál se.

"NE Pottere, nesnesu se dívat na Nebelvírské barvy ani o minutu déle!"

Potter pořád stavěl rudozlaté věže a snažil se ho přimět, aby hrál hloupé dětské hry. Vytočený

Severus se pokusil udeřit do věže a spokojeně sledoval, jak kostky popadaly.

Dovnitř vlétla sova. Neznepokojený, protože do kanceláře během dne vlétává mnoho sov, se

Severus snažil popadnout kostky předtím, než se Potter pokusí znovu postavit věž.

"Zvláštní," zamumlal Brumbál.

Co bylo tak zvláštní? Přemýšlel Severus.

"Co je zvláštní, řediteli?" zeptal se Harry.

"Správní rada se se mnou chce setkat a využít Bradavice jako místo setkání," odpověděl ředitel,

"Obvykle se nescházejí během Vánočních prázdnin. Nemohu odmítnout tento požadavek."

"Měl byste?" zeptal se Harry, "je tak špatné, že přijdou na schůzku?

"To nemohu říct, je to jen poněkud zvláštní událost."

Brumbál zvedl Severuse. "A ty můj chlapče, potřebuješ trochu více čerstvého vzduchu."

Studoval malou tvář se zjevnou náklonností.

Albus ho slepě miloval. Pro to nebylo žádné jiné slovo. Albuse, bavilo chodit s ním v náručí, tiše na něj mluvit, vrkat, a houpat ho. Bylo to nepříjemné a trapné a část z něho chtěla prostě vyskočit z náručí starého muže. A další část si vychutnávala, že je chtěný, zbožňovaný a obstarávaný.

Nesmysl. Nemohl se poddávat takovýmto pocitům. Albus měl zřejmě rád nemluvňata. Nikdy se nestaral o staršího Severuse.

Tahle myšlenka zasela do jeho srdce strach. Co když ho Albus nikdy nepromění zpět v dospělého, protože ho má radši jako dítě? Ne - potřebuje špeha. Ale byla to příležitost, která se vyskytne jednou za život. Co když si myslí, že může napravit Severuse tím, že ho donutí znovu vyrůst? Co když NECHCE zpátky jeho jako dospělého?

…

Co by dělal, kdyby někdy zjistil, že jen jeho tělo se přeměnilo v nemluvně?

"Nuže, celá skupina přijde odpoledne, zatímco bude Severus spát, takže po dobu kdy budeš pryč, by všechno mělo být v pořádku," řekl stařec, čímž ho jemně vyhazoval.

Harry na svojí cestě k Hagridově boudě přecházel po pozemcích. Poloviční obr byl většinou v Zapovězeném lese, když se na škole neučilo, ale bouda by měla být otevřená a mohl by tam být Tesák.

Náhle ho hlasy zastihly nepřipraveného.

"Imperio!"

S rozšířenýma očima se Harry plížil kolem boudy, aby uviděl jak Lucius Malfoy zakouzlil Nepromíjenou na člena Správní rady.

"Teď jdi a přines mi Snapea. Je to desetiměsíční chlapec, pravděpodobně v ředitelových komnatách. Nevracej se, dokud ho nenajdeš."

Muž se skelnýma očima odešel.

Harryho ruce svědily v touze popadnout hůlku a pořádně Malfoye proklít, ale věděl, že by to byl příliš velký risk. Pomalu se odplížil pryč a uháněl k hradu hned, jak byl z dohledu. Musel varovat Albuse a ujistit se, že Severus byl v bezpečí.

Severus ležel ve své postýlce s široce otevřenýma očima. Albus se o něj nestaral. Málem spadl do pasti. Albus se staral jenom o nemluvně, kterým je teď, stejně jako Potter.

Ačkoli to od Pottera očekával. Ve skutečnosti byl Potterem příjemně překvapen. Neposmíval se mu ani, když byli sami. Chlapec se o něj dobře staral a ukazoval mu respekt, kterého se mu nedostávalo jako dospělému. Nebo ho možná jenom neviděl.

Být stále dítětem bylo hrozné. Začínal se dostávat přes rozpaky kdykoli Albus měnil jeho plínu, ale bylo to stále ostudné a proto chtěl zpátky schopnost kontrolovat své tělo. A mazlení…no, když by měl být k sobě upřímný, tak to nebylo tak špatné. A jelikož ani jeden nevěděl, že si udržel svou dospělou mysl, tak si mohl užít trochu srdečnosti, kterou nikdy v životě neměl.

Všechno to byla lež. Albus se s ním nemazlil a nestaral se o něj, protože by ho miloval. Dělal to jen, protože má rád nemluvňata. Nebo možná protože doufal, že ho tím změní v lepší osobu.

Bude velmi zklamaný, až jednou zjistí, že má stále dospělou mysl. Merline, nikdy nebude dost dobrý, že?

Naštvaný sám na sebe kvůli brečení, začal Severus hromadit všechny hračky, které mu Albus dal. Vytáhl se na tyče a balancoval na hromadě. S jistým úsilím se mu podařilo dostat nohu přes okraj postýlky. Teď přistání. Pevně se držel oběma rukama a přetočil se přes okraj, ztratil bod rovnováhy a visel na rukou jen chvíli předtím, než přistál na své plíně.

Konečně nějaké využití, pro tyhle ďábelské věci.

Chození nešlo. Nezáleželo na tom, jak se snažil, ale nedokázal najít rovnováhu. Tohle tělo bylo malé a mělo jiné proporce. Takže se rozhodl plazit.

Opustil Brumbálovu pracovnu, rád že nebylo potřeba žádné heslo na to, aby se dostal VEN, a plazil se po chodbách.

Kam jít? Ven? Ale tam nic nebylo. Těžko se mohl plazit celou cestu do Tkalcovské ulice. Tak tedy sklepení. Měl by být schopen schovat se ve svých komnatách předtím, než zjistí jak chodit a kouzlit.

Pitomý tvrdý kámen. Proč je nikdy nenapadlo dát do celého hradu koberec? Z toho kamene ho bolely ruce a nohy. Na chvíli se zastavil.

Najednou nad sebou ucítil stín a plazil se tak rychle, jak jen dokázal. Netrvalo dlouho a byl zvednut. Křičel, ale ruka přes jeho ústa zabraňovala zvukům dostat se ven. Jeho malé tělo nemohlo bojovat proti silným rukám.

Les. Bral ho do lesa! Alespoň kentauři neubližují dětem, ale jiní tvorové ANO! Byl by pěkná akromantulí svačinka.

"No vidím, že jsi uspěl," řekl velmi dobře známý hlas, "Dobře. Podej mi ho."

Byl přesunut do Luciusova náručí.

"Mohl bys být užitečný i jindy, takže jsi, pro teď, unikl smrti," řekl Lucius, nechal muže bez rozkazů stát a přemístil se.

Oh Merline. Samotný trůnní sál Temného pána. Kompletní shromáždění Smrtijedů.

"Luciusi Malfoyi! Přece víš lépe jak držet dítě!"

Teď, když to zmínila, si uvědomil, že Lucius ho držel docela nešikovně. Zafňukal. Narcisa se přihnala a vzala si ho z manželových rukou.

"To jsem tě nic nenaučila, když byl Draco malý?" plísnila ho, "Dokonce i tady Bela věděla jak ho držet, když mu byl měsíc."

Bela přikývla a zvědavě se přiblížila. "Oh, kdo mohl vědět že Snape může být tak roztomilé dítě?"

Lucius tam jen zaraženě stál.

"Oh, ano, to je," zavrněla Narcisa. Merline. Ta ženská byla horší jak Albus. Ale Albus neměl ani zdaleka tak hezká prsa. A jeho hlava nikdy nebyla k Narcisinému svůdnému tělu tak blízko.

Tedy - mohl by si toho užít, tak dlouho, jak jen to půjde.

Přitulil se blíž k ženě a pozoroval její bláznivou sestru s velkýma temnýma očima. Severus přemýšlel, co se bude dít dál. Červíček se k němu posunul a nabídl mu malého vycpaného hada, kterého laskavě přijal. V mizivém okamžiku se velký počet Smrtijedů rozplýval nad nemluvnětem. Severus se zahihňal a přitulil se k Narcisiným prsům a krku, při tom vytrhl Luciusovi vlasy a "omylem" praštil Červíčka do oka.

Voldemort se na tento obrázek díval se směsicí zmatení a znechucení.

"Stačilo!" zasyčel, "Narciso, podej mi to dítě."

Žena ho držela pevněji. "Neublížíte mu, že ne?"

Temný pán protočil oči v sloup. "Podej mi ho."

Belatrix se připojila. "Takhle je roztomilý. Nemůžeme si ho nechat?"

"NE! Ne, ne, ne!" zakřičel hystericky muž s hadím vzhledem, "Brzy bude navrácen do původního stavu. Lucius již má kouzlo. Narciso, předej mi jej. Hned,"

Hned jak byl přesunut, Severus zvážil pláč. S Temným pánem to nebude dobré, ale mohl se spolehnout na ochranářský pud Narcisy a Belatrix. A Lucius nikdy nepůjde proti své ženě. Nikdy.

"Nyní, když Lucius pracuje na kouzle, se můžeme vrátit k našim věcem."

Co se proboha děje, tohle nemůže být pravda, dobrá věc je že tu nejsou žádné kamery, jinak by musel zabít všechny v místnosti.

Seděl na KLÍNĚ Temného pána! Držen v jeho rukách.

Severus se podíval nahoru. Temný pán se podíval dolů.

Bylo to teď nebo nikdy. Nikdy jindy by se to nepovedlo.

Plivl slinu do obličeje Temného pána stejně tak, jak to udělal s Potterem.

Celá místnost utichla.

"Narciso…" řekl klidně Voldemort.

"Ano, můj Pane?" její hlas zněl trochu nervózně.

"Myslím, že bude nejlepší, když si ho znovu vezmeš."

"Ano, můj Pane," Narcisa rychle vzala dítě do svého náručí. Severus se vnitřně usmál.

"Teď, kde jsme byli. Ano. Potterova situace."

Potter?

"Jak víte, už jednou jsem Potterovi nabídl, aby se ke mně připojil, když mu bylo jedenáct. Odmítl mě."

Samozřejmě. Úžasný Zlatý Nebelvírský chlapec.

"Avšak nyní, poté co byl několikrát poslán zpět domů, kde byl zneužíván, si možná uvědomil, že je připraven na změnu. Možná že se stal zahořklým. Zlomené kosti, o kterých víte, že by jim mohlo být lehce zabráněno, vás mohou udělat poněkud zahořklým."

Potter byl zneužívaný?

Náhle věci začaly dávat smysl. Hubený kluk s příliš dospělým chováním, když byl ve škole, žádné hračky, hlídání dětí a povinnost v deseti letech přispívat na rodinné rezervy…

Potter byl zneužívaný.

"Máme mu tedy poskytnout nabídku, můj Pane?" zeptala se Belatrix.

"Ano. Musím jen vymyslet jak. Chlapce se v domě jeho příbuzných nemohu dotknout. Jsou zde krevní ochrany."

On o tom pochyboval. Krevní ochrany, jakkoli silné, mají pár slabin. I když Dursleyovi poskytli Harrymu střechu nad hlavou, tak mu nikdy neposkytli domov v plném slova smyslu. Nebyl členem domácnosti. To mohlo ochrany oslabit. V kombinaci s tím, že Temný pán použil Potterovu krev ke svému zrození, by měl jen malé potíže s tím nakráčet si do Zobí ulice, pokud by chtěl.

Ale naštěstí, Voldemort, stejně jako Albus, byl plně přesvědčený o nedotknutelnosti těchto ochran.

Dobré bylo, že Lucius ho již brzy vrátí zpátky. Bude muset zkontrolovat ochrany a vhodit do Albusovi tváře důkazy, že by bylo lepší, kdyby byl chlapec někde jinde.

My o vlku…

Lucius se vrátil s knihou v ruce a příliš sebejistou aurou, která Severusovi řekla, že byl ve skutečnosti extrémně nejistý. Prostě skvělé.

"Polož ho na podlahu, Cisy," přikázal Lucius.

Severus se zavřenýma očima potichu seděl.

Kouzlo. No tak, kouzlo. Co tak Luciusovi trvá?

Něco teplého a svrbivého do něj udeřilo, následováno vzdechy a sténáním.

"Nerostu. Proč nerostu? Co se stalo?"

Zoufalé nářky stále desetiměsíčního Severuse se ozývaly po místnosti.

"Omlouvám se, můj Pane, omlouvám se! Samotné kouzlo by mělo být tímhle odstraněno, ale kombinace s těmi jinými ho nějak změnila!"

Voldemort podrážděně zasyčel. "Je tu někdo kdo by to zvládl?"

Lucius se krčil na podlaze. "Filius Flitwick je jediný který má šanci, Mistře, jelikož má schopnosti a přístup ke všem informacím."

"Dobře tedy. Pošli ho zpátky, jen ať ten starý blázen vynaloží prostředky na jeho uzdravení."