Tak, po dlouhý době překlad :D. Vůbec nemám čas, je to docela masakr...hlavně v autoškole dřepim furt :D Příští úterý budu mít první jízdy, tak ti co bydlej v Pardubickým kraji pozor :D. Taky byste to nemuseli přežít :D:D.
Ps: Blog.cz je těžce dementní...nejdou vkládat dlouhý články a asi budu vraždit :D
Harry spěchal k hradu odhodlaný najít ředitele. Proč, oh proč trval tenhle ďábelský muž na heslech složená ze sladkostí? I pod Imperiem by většina častých návštěvníků Bradavic věděla, že k uhodnutí hesla stačí jen přečíst objednávku z Medového ráje.
Smykem se dostal do Vstupní haly. Ředitel…schůzka Správní rady! Znovu vyrazil v úmyslu najít Brumbála.
Mezitím ředitel došel na místo schůzky a poslouchal úvodní projevy, když Everard vklouzl do
portrétu a tím obdržel několik nesouhlasných pohledů od jeho původního obyvatele.
"Řediteli, je nutné, abyste hned šel. Dilys přísahala, že viděla vašeho svěřence, jak opustil pokoje,
a Dilys nemá tendenci mýlit se."
"Ale jak? Nechápu, jak se… Určitě se ujistím, Everarde, děkuji. Prosím, omluvte mě pánové," lehce
naklonil hlavu k členům Správní rady v omluvě, "O tuto situaci se musím postarat okamžitě."
Harry běžel kolem rohu, zatímco ignoroval výkřiky portrétů a plnou rychlostí vrazil do ředitele.
"Řediteli…" lapal Harry po dechu, "Severus…"
"Právě ho jdu zkontrolovat," řekl Brumbál.
"Řediteli, na člena Správní rady bylo uvaleno Imperio a za úkol má unést Severuse," řekl Harry.
Brumbál se zastavil a na pár sekund zíral na chlapce, jak se důsledky tohoto prohlášení vstřebávaly.
"Moje kancelář, Harry…běž!"
Do kanceláře doběhli v rekordním čase. Brumbál vstoupil do chodby vedoucí k jeho pokojům a vrátil se bledý a roztřesený.
"Je pryč, Harry! Musíme prohledat hrad."
Venku se rozhlédli kolem.
"Co kdybychom šli první touhle chodbou, vede do Nebelvírské věže, mohl bych vzít plánek." poukázal Harry
Jak mířili chodbou, tak výkřiky obrazů byly znovu nevyslyšeny. Neviděli žádnou známku, že by tu bylo nemluvně. Harry rychle vešel do Nebelvírské věže a vyzvedl Pobertův plánek. Venku ho on a Brumbál zkontrolovali.
"Merline, ne, už ho má!" vykřikl Harry zděšeně, "Rychle, řediteli!"
Roky utíkání před Dudleyem a jeho gangem daly Harrymu pozoruhodnou rychlost. Rychle se hnal
pryč, těsně následovaný ředitelem.
Nicméně přisli příliš pozdě. Neslyšeli ani "pop" z přemístění, našli jenom muže se skelnýma očima,
jak stojí v trávě. Brumbál na něj vykouzlil mocné Finite.
Ředitel měl co dělat aby vzteky nezavyl.
"Nemohl jsem tomu odolat, omlouvám se! Nevím na co pan Malfoy chtěl to nemluvně, ale nechtěl
jsem spolupracovat…bylo to silnější než já!" vzlykal otřesený muž.
Chlapec a stařec s ním, hluboko dole, soucítili, ale jejich starost o zmizelé dítě přemohla tuto emoci.
**
"Říkáš, že si ho našel ve vstupní hale. Jak by se sem dolů vůbec mohl plazením dostat?"
"Pokud mohu, řediteli," protáhl Phineas Nigellus, "to dítě se rozhodně nezdálo, že se tu jen
náhodně se potuluje."
Harryho čelist klesla. "Chcete tím říct, že měl v ÚMYSLU jít ven?"
Phineas se ušklíbl. "Je to zmijozel. Zeptejte se ostatních portrétů v hale - Nebyl bych moc
překvapen, kdyby to vzal tou nejkratší nenápadnou cestou do haly."
"Je to nemluvně, Phineasi," poznamenal mírně Brumbál, i když netrpělivým starostlivým tónem, "Tak malé děti nedělají nic úmyslně."
"Tak mi tedy nevěřte," ušklíbl se portrét, "Ale poznám Zmijozelský lesk v očích, když ho vidím a tohle dítě se plazilo pryč!"
Harry běžel po schodech a zastavil se na chodbě.
"Viděl jste někdo dítě? Plazící se nemluvně?" zeptal se urychleně portrétů.
"Snažili jsme ti to říct," řekl pomladší muž podrážděně, "ano, docela odhodlaně se plazil kolem. Řekl bych, že byl na cestě ven."
Brumbál ani nepotřeboval, aby mu Harry řekl, co se stalo. Pohled na obličej mladého čaroděje mu
stačil.
"Utekl pryč, že ano," starý muž klesl na pohovku, "ale PROČ? Byl uhranutý? Imperius…"
Harry zavrtěl hlavou, ale nepraskl ředitelovu bublinu.
"Spíš Snape získal zpět svojí dospělou a vyrazil se skrýt do sklepení," přemítal, "když byl unesený.
Co Voldemort UDĚLÁ?"
Nakonec odpověď přišla. Harry, který pokračoval v prohlížení plánku zatímco Brumbál se snažil vymyslet plán, uviděl Luciuse Malfoy a Severuse Snapea objevit se na okraji lesa. Vyskočil, ale když to udělal, uviděl jak Malfoy znovu zmizel z plánku a nechal Snapea u Hagridových dveří.
"Pojďte, pojďte! Je zpátky!"
A pro změnu znovu běželi přes hrad ven.
Dnes si určitě zacvičili dostatečně.
Zatracený Lucius. Zanechaný na prahu dveří. Nevylepšuje to ani fakt, že to jsou Hagridovi dveře. Jak ponižující. Jako kdyby byl sklenice mléka.
Ah. No dobře. Takhle se zřejmě Potter taky cítí. No, to je jedno. Musí se dostat pryč z pozemků a zjistit jestli se dokáže stále přemisťovat. Začal se plazit, ale lesní povrch mu to dělal těžší než hladké hradní kameny. Aby toho nebylo málo, uslyšel rychle se blížící kroky.
"SEVERUSI!"
Albus. Ne, ne, nevrátí se zpátky. Nemůže mu čelit, ne teď, prosím…
"Severusi!" Harry taky? Neměl by ten kluk být šťastný, že se ho zbavil?
Plazil se dál, ale cítil, jak ho dohánějí. Najednou ho ze země zvedly ruce.
"Severusi, dítě," oddychoval těžce Brumbál a držel ho blízko sebe, "proč utíkáš pryč? Shhh, je to v pořádku, jsi doma, živý a zdravý."
"Řediteli…"Harry ho opatrně dostal z příliš těsného sevření. Hodný kluk!
"Krvácí. Měli bychom se vrátit zpátky a ošetřit jeho ruce a nohy."
Harry si ho posadil na bok a plahočil se zpět do ředitelových komnat. Albus vypadal trošku v šoku, takže jakmile byli uvnitř, Harry vzal vodu, hojící mast a obvazy. Kluk byl také dostatečně chytrý, aby ho neposadil na Albusův klín, ale aby ho položil na toaletní stolek.
Právě v tom okamžiku si uvědomil, že drsná podlaha mu rozedřela kalhoty a dost ošklivě mu poškrábala kolena stejně jako ruce. Začínalo to pálit a trochu začal posmrkávat. Přesto, Harry brzy profesionálně očistil rány a dal na ně mast.
"Byl jsi zneužívaný," řekl najednou nahlas Severus, i když jeho slova pořád zněla jako dětské žvatlání, "Tak ses naučil ošetřovat zranění. Proto jsi tak rychlý a obratný."
Harry se na něj usmál bez toho, aby rozuměl jedinému slovu, ale na tom nezáleželo. Nyní tomu Severus rozuměl lépe. Nakonec byl obvázaný a oblečený do čistých věcí. Harry ho zvedl a sedli si vedle ředitele, který se už probral, na gauč.
Albus vzal malý obličej do dlaní. "Severusi…máme toho hodně k diskuzi, ale nejdříve…rozumíš nám dítě? Zachoval sis svou dospělou mysl?"
Albus věděl! Věděl a všechno skončí. Na malý okamžik uvažoval, že by ignoroval otázku a choval se jako nemluvně, ale nikdy nebyl schopen dívat se do těchto modrých očí a lhát. Pomalu a rozvážně, se sklopenýma očima, přikývl.
Předtím, než si uvědomil co se děje, byl vtažen do silného objetí. Třásl se a rukama se držel bílých vousů. Ředitel ho držel, objímal ho, líbal jeho hlavu a konejšivě mu šeptal do uší. Nakonec ho Albus pustil, ale nechal si ho na klíně.
"Chce-chcete, abych odešel, pane?" zeptal se Harry tiše s bledou tváří.
"Ne, Pottere, můžete zůstat," řekl Severus a zavrtěl hlavou. Chlapec porozuměl pohybu a trochu nervózně se usmál.
Bude Albus moc naštvaný?
Ředitel držel silné paže kolem dítětě - ne, ne dítěte. Jeho Mistra lektvarů v dětském těle.
Nakonec k němu onyxové oči vzhlédly, ustrašené a úzkostné. Trochu se usmál.
"Utekl jsi úmyslně, Severusi?"
Krátké přikývnutí. Bylo trochu zvláštní vést tak vážnou konverzaci s tak malým dítětem. I přesto,
že bylo omezeno ve svých odpovědích.
"Proč, můj chlapče?" zeptal se Brumbál se zoufalým náznakem v hlase, "co se stalo? Zranili jsme tě
nějak?"
Severus nejdříve přikývl a poté zatřásl hlavou předtím, než začal svírat pěstmi hábit a posmrkávat.
Zdá se, podle jeho chování, že jeho dospělá mysl nedokáže plně ovládat dětskost.
Harry vstal. "Mám nápad," řekl a za chvilku byl spět s velkým poznámkovým blokem a tlustou
tužkou.
"Zkuste, jestli můžete psát, pane. Velkými písmeny."
Severus se pustil do práce. Brumbál mu přidržoval blok.
Bylo to těžké, malé baculaté ruce s ním nechtěly spolupracovat, ale nakonec se objevila více méně čitelná slova.
OÁVAT
POMIŇ
"Ty ses obával? Mě?" Zeptal se zděšeně Brumbál, "proč?"
Severus se kousl do rtu.
"Protože jste se bál, že vás nesnášíme jako dospělého? Že vás nenecháme znovu dospět?" Navrhl
Harry v náhlém záblesku inspirace.
Severus popotáhl, přikývl a nakonec, ke své hanbě, propukl v pláč.
Brumbál ho zvedl a přitiskl k sobě, zatímco ho hladil po malém zadku.
"Shhh, můj chlapče, shhhh, je to v pořádku. Moje ubohé nejisté dítě, měl jsem předpokládat, že to
bylo něco takového. Poslední dny pro tebe musely být těžké, hmmm?"
Severus se pevně držel s hlavou zabořenou v rameni ředitele příliš zahanbený na to, aby vzhlédl.
Ty teplé ruce ho uklidňovali, hlas zmírňoval jeho strach, ale pořád byl vyděšený. Nemluvě o tom,
že teď vědí, že byl dospělým po celou dobu koupání, hýčkání, hraní a brečení. Potter ho už určitě
nenechá v klidu žít. Jak mohl být tak hloupý a dovolit tomu klukovi aby zůstal?
Najednou si uvědomil, že je v Albusově náručí a je houpán, jako dítě na které vypadá. Začal
protestovat.
"Hush, maličký. Zasloužíš si vysvětlení a to ti taky dám. Buď v klidu a poslouchej mě."
Brumbál pohladil jemnou tvář, když k němu, nyní velmi mladý Mistr lektvarů, vzhlédl s jasným
očekáváním ostrých slov a snad i sliby o potrestání až se vrátí zpátky do správného věku.
"Když si byl omlazen, mysleli jsme si, že jsi dítě v každém slova smyslu. Samozřejmě, když se dívám zpátky, vidím, že ses první dny velmi usilovně snažil říci nám pravdu. Jsi hrozně roztomilé dítě Severusi…nemrač se, v tomto věku ohrnutí rtů vypadá rozkošně. Jediné na co jsem myslel, byla jedinečná příležitost milovat tě a starat se o tebe, což je něco co jsi mi jako dospělý, nikdy nedovolil. Také jsem doufal," Brumbál si povzdechl, "že bych ti mohl zajistit trošku dětství, které jsi nikdy neměl. Bál jsem se a samozřejmě tě chci navrátit do tvého správného věku, ale zatímco jsem s tím nemohl nic udělat, chtěl jsem, aby ses cítil šťastný a milovaný. Mé chování k tobě může být jíné od toho, jak se k tobě chovám jako k dospělému, ale cítim to samé, můj chlapče. Samozřejmě, že znovu dospěješ a doufám, snad mi to odpustíš, že tahle jedinečná příležitost tě otevřela k přijímání péče a pozornosti, až jednou Filius najde a provede protikletbu."
Severus držel Brumbálův prst, a jak postupoval jeho monolog, v očích se mu formovaly slzy.
"Zkufim," řekl přidušeně, když ředitel přestal mluvit.
"Děkuju ti, drahé dítě," vtiskl mu polibek do tmavých vlasů, "Myslím, že si podřebuješ zdřímnout,
že ano? Zmeškal jsi už jeden spánek a stále máš dětské tělo."
Obdržel zamračení a Severus vykřikl něco, co podle Harryho asi stálo za pozornost, ale vzhledem
k dětskému žvatlání to nechal být. I když, Brumbál význam pochopil.
"Také si myslím, že se na sebe potřebuješ pořádně podívat Severusi," řekl, když ho přenesl
k zrcadlu.
"Ahhhhhh…perfektní dítě," zavrnělo zrcadlo, "usměj se na mě maličký."
Severus zíral. To byl on? Jeho otec mu vždycky říkal, že je zakrslé ošklivé dítě.
Možná to bylo Albusovou dobrou péčí, ale nebyl zakrslý. Připusťmě, že nebyl příliš velké dítě, ale
dětský tuk byl na všech správných místech.
Jeho vlasy byly vzhledem k jeho věku relativně dlouhé a u uší se mu začaly vlnit. Byly jemné a hedvábné. Trs vzadu na hlavě tvrdohlavě stál rovně.
Ale to největší překvapení byl jeho nos. Natáhl a dotkl se ho k pobavení těch dvou i zrcadla. Byl malý, patrně rovný, i když s dětským nosem těžko říct, bez známky po zakřiveném zobáku, který měl později následkem toho, že mu ho jeho otec i spolužáci několikrát zlomili.
"Nof," řekl.
"Ano, je hezký, že?" Brumbál ho po něm poklepal, "jenom tvůj nedostatek sebeúcty ti nedovolil nechat si ho opravit, dítě. Tak brzo byl zlomený, že si ani neviděl, jak tvoje tvář vypadá doopravdy. Také moc nepomohlo, že si měl vyražené zuby. Samozřejmě, právě teď máš jenom dva zuby, nemůžu ti ukázat, jak by vypadaly, kdyby ti je Poppy narovnala."
Severus otevřel pusu. Ano, Albus měl pravdu. Co se zubů týče, všechno co měl, byly dva drobné zuby na spodní čelisti. Hluboce si povzdychl.
"Teď pojď, po dnešku potřebuješ odpočívat. Jsem rád, že jsi zpátky živý a zdravý a jen co se vrátíš
zpět do svého věku, budeš mi muset o všem povyprávět."
Albus ho donesl k toaletnímu stolku a položil ho na něj. Severus uhnul pohledem. Nějak ho plnou
silou přepadly rozpaky, teď když Albus ví, že byl celou dobu dospělý.
Ředitel se na něj hřejivě usmál.
"Dítě, pokud si pamatuješ, tak jsem se o tebe, během první války, několikrát staral."
Harry milosrdně zůstal stát vzadu a Albus mu rychle pomohl. Nevrle se podíval na svou postýlku. Po vyčerpávajícím dni a emocionálnímu napětí opravdu nechtěl být sám. Není pochyb o tom, že Albus mu nevyhoví.
Když byl položen do postýlky, poslušně si lehl, nemotorně přes sebe přetáhl deku a odvrátil se od
Albuse, aby skryl slzy, které mu zase tekly po tvářích. Čekal, dokud se nezavřou dveře.
Místo toho mu ruka pohladila vlasy.
"Neopustím tě, Severusi," jeho pokrývka byla odhrnuta, narovnána a znovu obalena kolem něj.
"Zítra ráno nám Filius řekne, co objevil a uvidíme co s tvým navrácením do původního věku, dobře?Nyní spi, můj unavený chlapče."
Jemné broukání a teplá ruka, která třela jeho záda dopomohla Severusovi k překvapivě poklidnému spánku.
KiVi | 11. dubna 2011 v 22:11 | 
Teď se budu snažit překládat zase častějc, protože budu mít jen jízdy a ne ty zdlouhavý teorie, kdy se domů dostanu po 7 hodině večer. Ale vážně škoda, že je ta povídka tak krátká...oblíbila jsem se jí, i když autorka používá divný obraty(aspoň pro mě) a převést to do češtiny je vážně o nervy 
!!!![[:tired:]](http://bs.jxs.cz/ublog/emoticons/tired.gif "[:tired:]")
KIVI, ty šibalka jedna!Ty si ma tak potešila...
Tak som sa predsa dočkala a musím povedať, že čakanie sa oplatilo. 
Sevík je tak roztomilý a to, že Brumbál prišiel na to, že v detskom telíčku je dospelý mozog jeho profesora elixírov bolo fakt super! Teraz už len, aby našli niečo, čo ho vráti do normálu. Ale hoci nerada, musím súhlasiť s Bellou a Cissy, že Sevík je veľmi, strašne, že úplne najsladší chlapček a to prosím na základe tvojho veľmi podareného opisu malého, ktorý sa sám vidí a obzerá v zrkadle. 
Som nadšená s tejto perfektnej poviedky. Veľká vďaka, zlatíčko. 