Veselé Vánoce! :D Užijte si je :) a hlavně hodně dárků.
Konečně jsem přeložila poslední kapitolu. Jsem ve čtvrťáku, takže maturita za chvilku a učitelé normálně po nás chtěj, abysme se učili! Padlý na hlavu :D. Už od začátku školního roku nemám vůbec žádnej čas, ale jsem ráda, že jsem to dopřeložila aspoň na ty Vánoce :). Snad se bude líbit. Timhle taky děkuju autorce za bezva povídku...i když si tohle nikdy nepřečte :D.
Oběd byl pro Harryho úplně zbytečný. Měl tak moc sevřený žaludek, že nesnědl vůbec nic. V době kdy zaklepal na dveře Mistra lektvarů, z něho byla nervózní troska.
"Vstupte," zavolal Snape.
Vařil. Upřímně, myslel si Harry, musí to být fanatik. Měl zpátky svůj věk pouhých pár hodin a už zase vaří.
"P-Přál jste si mě vidět?" zeptal se. V minulosti by zakryl jeho nervozitu drzostí, ale teď, když strávil tolik času se Snapem jako dítě, se nemohl přinést k tomu, aby tohoto muže nerespektoval.
"Ne, Pottere, řekl jsem vám, abyste sem přišel, i když jsem věděl, že budu vařit, protože jsem neměl nejmenší chuť Vás vidět. Nebuďte směšný. Pojďte sem a zavřete dveře."
Harry poslechl a postavil se ke stolu, na kterém Snape pracoval.
"Oloupejte prosím tyhle scvrklofíky," řekl Snape, zjevně nepřítomně jak pokračoval míchat.
Harry se dal do práce. Po fíkách připravil pár dalších ingrediencí než Snape mlaskl.
"Jsem velmi pozadu s lektvary pro ošetřovnu. To nešťastné omlazení způsobilo, že jsem dny za mým plánem. Pane Pottere, vezměte 3 kotlíky a dostatek surovin na tři dávky standardního léčícího lektvaru ze skříně s ingrediencemi a začněte vařit, prosím. Musím to dokončit…"
A muž znovu zapomněl, že tam Harry vůbec je. Harry si nebyl jistý, co si má myslet, ale i tak udělal, jak mu bylo řečeno.
Zdálo se, že Snape se přepočítal s dobou, kterou potřeboval, protože Harry zrovna opatrně ochlazoval dokončené lektvary ochlazovacím kouzlem, když Mistr lektvarů k němu konečně přišel.
"Hmmm." Nahlédl do kotlíků. "Adekvátní. Přelejte je do lahviček a dejte je do krabice. Pět bodů Nebelvíru za neplýtvání ingrediencí."
Když později omývali a uklízeli pomůcky, Harry se podíval na Snapea. Muž k němu byl slušný, i když nehorázně formální, ale mladý Nebelvír nechápal, proč mu Mistr lektvarů řekl, aby tu byl.
"Naše situace ve třídě nebyla…prospěšná Vašemu vzdělání v lekrvarech," začal Snepe.
"Budete - chystáte se vrátit zpět ke špehování, pane?" zeptal se Harry váhavě.
"Ne, nevrátím. Ředitel mi to výslovně zakázal. To mi dává několik možností. Jedna z nich je učit Vás můj předmět po zbytek prázdnin."
Harry s překvapením vzhlédl.
**
"Jenom ty, Severusi, nabídneš doučování v lektvarech místo jednoduchého "děkuji",", smál se Brumbál, když ho Mistr lektvarů informoval o nové dohodě.
Severus se zamračil. "Poděkovat tomu klukovi? Albusi, vážně…"
Ředitel se zakřenil a rozcuchal tmavé vlasy, za což si vysloužil Vražedný Pohled stupně 10.
"Ano, tímto mu chceš poděkovat za to, že nevyužil tvojí nešťastné situace."
"Když to musíte vědět, tak chování pana Pottera bylo docela příjemné překvapení," přiznal Severus, "a pokud jste vážný, když tvrdíte, abych se nevracel k Pánovi Zla…"
"Jsem," Albus náhle vypadal staře, "velká část tvého přesvědčení, že se o tebe nezajímám, byla kvůli tomu, že jsem tě posílal zpět k Tomovi."
"Požádal jste mě," přerušil ho Severus, "nenutil jste mě."
"Nenutil? Severusi, cítil jsi, že můžeš naprosto svobodně odmítnout? Byl jsi naprosto lhostejný k dopadům, které by tvoje rozhodnutí odmítnout, mělo?"
Žádná odpověď. Brumbál znovu poplácal černooděné rameno. "Máme dva nové špehy v řadách Smrtijedů, to ty víš. S tvojí pomocí, jeden nebo oba, se budou schopni dostat do vnitřního kruhu."
"Takže…se jen snažíte…" začal se Severus posmívat, ale náhlý přísný pohled od Brumbála ho přerušil uprostřed věty.
"Ne, Severusi, NE. Nesnažím se polichotit a pak tě využít, tak jak to bylo dříve. Já, také, jsem se mnoho naučil za poslední dny. Ze začátku jsem doufal, že to jak s tebou bylo zacházeno, jako s dítětem ovlivní tvé city, ale skončilo to tak, že to ovlivnilo mě mnohem více. Předpokládám, že jsem potlačil mnoho citů k tobě kvůli strachu. Strachu, že tě ztratím. Starat se o tebe osvobodilo tyto pocity a pro jednou je nechci znovu zavřít."
Ředitel se cítil trochu přiškrceně, když dostal Severusův první upřímný úsměv, na který si mohl vzpomenout.
**
"…tak tedy, zamíchejte pětkrát proti směru hodinových ručiček, pětkrát po směru předtím než přidáte další ingredience. Otázky? Dobře. Kdo mi může říci některé pravděpodobné složky Felix Felicis?"
Harry i Hermiona zvedli ruce. Tedy, Harryho se pomalu plížila nahoru, zatímco Hermionina vystřelila nahoru jako z kanónu.
"Pane Pottere?"
"Erm…libeček, mrzkotráva nebo kýchavka kvůli přespřílišné sebedůvěře, což je vedlejší efekt z příliš častého použití?"
"Přesně tak. Slečno Grangerová, nějaké dodatky?"
Třída lektvarů pokračovala a dokonce i Neville, zvládl vyhrát pár bodů za relativně dobře uvařený lektvar.
"Profesor Snape se změnil," řekla Hermiona po hodině, "zejména co se týče tebe Harry. Je zdvořilý."
Harry se zakřenil. Severus k němu byl víc než zdvořilý, když byli spolu nebo s ředitelem. Mohlo by se skoro považovat, že jsou přátelé. Muž se nabídl ho učit a Harry přijal. Severus už možná nemusí být špeh, ale rozhodně zná Voldemortovi strategie a způsob myšlení.
"Ani nejsem nervózní ze závěrečných zkoušek, které jsou příští týden," usmál se Neville, "Myslím, že tentokrát si povedu dobře."
"To je dobře, Neville," řekl Harry trochu tlumeně. Rok byl skoro u konce a on se bude brzy vracet k Dursleyovým.
"Pane Pottere."
Snapův hlas ze třídy je donutil se otočit. "Na slovíčko, prosím."
"Jděte, uvidíme se v knihovně," poslal Harry mávnutím ruky své přátele pryč.
Snape ho zavedl do své kanceláře.
"Sedněte si."
Mistr lektvarů sepjal prsty a na moment se zamyslel, nevědíc jak začít.
"Rok je skoro u konce," prohlásil.
"Ano, to je," souhlasil Harry přívětivě.
"Nezapomněl jsem, co jste mi řekl během Vánočních prázdnin," Severus se mu podíval zpříma do očí, "od té doby jsem provedl takové lehké vyšetřování. Vaši příbuzní jsou naprosto ohavní."
Harry se svezl do křesla. "Já vím," zašeptal, "ale co můžu dělat? Když jsem byl malý, tak jsem to řekl lidem, ale nevěřili mi. Když jsem přišel sem, pořád jsem žádal, aby mě neposílali zpátky, ale nikdo neposlouchal nebo se mě zeptali proč ne. Prostě mi bylo řečeno, abych se víc snažil s nimi vycházet. Nikdo neposlouchá."
"Navrhuji, abyste to řekl řediteli. Ne jenom, že se nechcete vrátit, ale i přesné důvody.
"To nepomůže," zavrtěl Harry hlavou, "Jsem tam nejvíc v bezpečí."
"Kvůli krevním ochranám? Ne. To jakým způsobem s Vámi vaši příbuzní zacházeli, je velmi nepravděpodobné, že by byly efektivní, i kdyby s Vámi Temný pán nesdílel krev. Dále ministerstvo ví, kde Vaši příbuzní bydlí. Temný pán tam má špehy. Ví už dlouho, kde Vás najít a jenom jeho víra v tyto krevní ochrany ho drží pryč. Jednoho dne zjistí, že nejsou efektivní.
Harry zbledl a nakonec souhlasil s tím, aby viděl ředitele.
**
"Jsem si jistý, že to není tak špatné, můj chlapče. Tvoji příbuzní možná nemusí mít moc rádi magii…"
Harry se kousl do rtu a střelil po Severusovi poražený pohled, který jasně říkal: "Já Vám to říkal, nikdo neposlouchá."
"Kdyby ses jen snažil trochu víc s nimi vycházet…" hučel starý muž dál.
"ALBUSI!" Snape práskl rukou o stůl, "Ty vůbec NEPOSLOUCHÁŠ!"
Ředitel se šokovaně zastavil.
Severus pokračoval. "Harry Vám právě řekl jak s ním jeho "příbuzní" - a to používám tenhle termín volně - zacházejí a vy ho v tolika slovech nazýváte lhářem. Kdo jste, Rita Holoubková? Provedl jsem své vlastní vyšetřování a zjistil jsem, že Dursleyovi nejsou schopni se postarat ani o zlatou rybičku natož o děti. Také jsem zjistil, že Minerva Vás před nimi varovala tu noc, co jste tam Harryho nechal a vy STÁLE odmítáte toho chlapce poslouchat. On. Se. Zpátky. Nevrací."
"Severusi, můj chlapče, krevní ochrany…"
"jsou naprosto k ničemu. Dursleyovi ho nepřijali jako člena rodiny, tudíž Harry to místo nikdy nepovažoval za "domov". Nemluvě o tom, že Temný pán teď sdílí jeho krev a pravděpodobně by si mohl v klidu nakráčet dovnitř hlavními dveřmi. Nicméně i kdyby nebylo pro ochrany, tak způsob jakým byl zacházen, je tak nepřijatelný, že jakákoliv ochrana, kterou Řád a krevní ochrany poskytují, před útoky z venku jsou nic ve srovnání s nebezpečím, kterému čelí uvnitř."
Harry zíral na koberec, plně si vědom toho, že kdyby se teď podíval na ředitele, tak by byl starý muž okamžitě bombardován všemi vzpomínkami na to, jak s ním bylo špatně zacházeno.
"Jste příliš přesvědčen, že všichni milují děti taky jako vy, Albusi," Severusův hlas zněl unaveně a smutně, "Jste neschopný si představit, že někdo může být schopný ublížit dítěti. Zatímco je to obdivuhodné, také Vás to zaslepilo k utrpení těch, jejichž vyrůstání nebylo zrovna ideální."
Zhluboka se nadechl. "Harry byl zneužíván, Albusi. I já jsem byl. Snažili jsme se vám to říci tolikrát, jen aby nám byly řečeny běžné fráze a byli posláni zpátky. Už ne. Harry zůstane tady."
K jeho překvapení, Harry viděl jak si jeho obávaný, a vždy kompletně pod kontrolou, profesor setřel slzu z tváře.
Brumbál vstal a jemně vtáhl mladšího muže do objetí.
"Omlouvám se, Severusi," pustil Mistra lektvarů a sedl si dolů vedle Harryho.
"Je to vážně tak špatné?" zeptal se jemně.
"Ano," odpověděl Harry a náhle ucítil, že i JEMU teď tečou slzy po tvářích. Brumbál dal kolem něj ruku.
"Chcete po mně, abych za vás vybojoval vaše bitvy, ale vy byste pro mě ani nebojoval," řekl smutně, "ani neposloucháte. Nechci zpátky k Dursleyovým."
"Tohle léto zůstáváš se mnou," řekl Snape stroze, "tak jako tak. Jestli je to problém, protože nejsem tvůj poručník, zkusím tě adoptovat."
Podívali se na ně modré jiskřící oči a oba zasténali.
**
"Ahoj, Rone! Ahoj, Hermiono! Doufám, že se brzo uvidíme! Nezapomeňte mi poslat sovu!"
Zrzek a hnědovlasá dívka se střapatými vlasy divoce mávali z okna kupé.
"Ahoj, Harry! Měj krásné léto!"
Harry se široce zazubil a ohlédl se přes rameno, kde kousek od stanice stála temná postava.
"Jsem si docela jistý, že budu," řekl si pro sebe.
grid | 25. prosince 2011 v 19:34 | 
Doufám, že zase přidáš novou kapču k např. Nový život... 
Tak trochu som dúfala, že tu bude čakať vianočné prekvapenie a nesklamala som sa
Obrovské ďakujem za epilóg. Bol ešte krajší ako som čakala snáď najkrajší z celej poviedky.
Dodatočne želám všetko dobré do roku 2012 a hlavne úspešnú matúru.