http://kivi-povidky.blog.cz/ cs <div><span style="color:#800000">Veselé Vánoce! :D Užijte si je :) a hlavně hodně dárků.</span></div><div><span style="color:#800000">Konečně jsem přeložila poslední kapitolu. Jsem ve čtvrťáku, takže maturita za chvilku a učitelé normálně po nás chtěj, abysme se učili! Padlý na hlavu :D. Už od začátku školního roku nemám vůbec žádnej čas, ale jsem ráda, že jsem to dopřeložila aspoň na ty Vánoce :). Snad se bude líbit. Timhle taky děkuju autorce za bezva povídku...i když si tohle nikdy nepřečte :D.</span></div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Oběd byl pro Harryho úplně zbytečný. Měl tak moc sevřený žaludek, že nesnědl vůbec nic. V době kdy zaklepal na dveře Mistra lektvarů, z něho byla nervózní troska.</div><div><br /></div><div>"Vstupte," zavolal Snape.</div><div><br /></div><div>Vařil. Upřímně, myslel si Harry, musí to být fanatik. Měl zpátky svůj věk pouhých pár hodin a už zase vaří.</div><div><br /></div><div>"P-Přál jste si mě vidět?" zeptal se. V minulosti by zakryl jeho nervozitu drzostí, ale teď, když strávil tolik času se Snapem jako dítě, se nemohl přinést k tomu, aby tohoto muže nerespektoval.</div><div><br /></div><div>"Ne, Pottere, řekl jsem vám, abyste sem přišel, i když jsem věděl, že budu vařit, protože jsem neměl nejmenší chuť Vás vidět. Nebuďte směšný. Pojďte sem a zavřete dveře."</div><div><br /></div><div>Harry poslechl a postavil se ke stolu, na kterém Snape pracoval.</div><div><br /></div><div>"Oloupejte prosím tyhle scvrklofíky," řekl Snape, zjevně nepřítomně jak pokračoval míchat.</div><div><br /></div><div>Harry se dal do práce. Po fíkách připravil pár dalších ingrediencí než Snape mlaskl.</div><div><br /></div><div>"Jsem velmi pozadu s lektvary pro ošetřovnu. To nešťastné omlazení způsobilo, že jsem dny za mým plánem. Pane Pottere, vezměte 3 kotlíky a dostatek surovin na tři dávky standardního léčícího lektvaru ze skříně s ingrediencemi a začněte vařit, prosím. Musím to dokončit…"</div><div><br /></div><div>A muž znovu zapomněl, že tam Harry vůbec je. Harry si nebyl jistý, co si má myslet, ale i tak udělal, jak mu bylo řečeno.</div><div><br /></div><div>Zdálo se, že Snape se přepočítal s dobou, kterou potřeboval, protože Harry zrovna opatrně ochlazoval dokončené lektvary ochlazovacím kouzlem, když Mistr lektvarů k němu konečně přišel.</div><div><br /></div><div>"Hmmm." Nahlédl do kotlíků. "Adekvátní. Přelejte je do lahviček a dejte je do krabice. Pět bodů Nebelvíru za neplýtvání ingrediencí."</div><div><br /></div><div>Když později omývali a uklízeli pomůcky, Harry se podíval na Snapea. Muž k němu byl slušný, i když nehorázně formální, ale mladý Nebelvír nechápal, proč mu Mistr lektvarů řekl, aby tu byl.</div><div><br /></div><div>"Naše situace ve třídě nebyla…prospěšná Vašemu vzdělání v lekrvarech," začal Snepe.</div><div><br /></div><div>"Budete - chystáte se vrátit zpět ke špehování, pane?" zeptal se Harry váhavě.</div><div><br /></div><div>"Ne, nevrátím. Ředitel mi to výslovně zakázal. To mi dává několik možností. Jedna z nich je učit Vás můj předmět po zbytek prázdnin."</div><div><br /></div><div>Harry s překvapením vzhlédl.</div><div><br /></div><div>**</div><div><br /></div><div>"Jenom ty, Severusi, nabídneš doučování v lektvarech místo jednoduchého "děkuji",", smál se Brumbál, když ho Mistr lektvarů informoval o nové dohodě.</div><div><br /></div><div>Severus se zamračil. "Poděkovat tomu klukovi? Albusi, vážně…"</div><div><br /></div><div>Ředitel se zakřenil a rozcuchal tmavé vlasy, za což si vysloužil Vražedný Pohled stupně 10.</div><div><br /></div><div>"Ano, tímto mu chceš poděkovat za to, že nevyužil tvojí nešťastné situace."</div><div><br /></div><div>"Když to musíte vědět, tak chování pana Pottera bylo docela příjemné překvapení," přiznal Severus, "a pokud jste vážný, když tvrdíte, abych se nevracel k Pánovi Zla…"</div><div><br /></div><div>"Jsem," Albus náhle vypadal staře, "velká část tvého přesvědčení, že se o tebe nezajímám, byla kvůli tomu, že jsem tě posílal zpět k Tomovi." </div><div><br /></div><div>"Požádal jste mě," přerušil ho Severus, "nenutil jste mě."</div><div><br /></div><div>"Nenutil? Severusi, cítil jsi, že můžeš naprosto svobodně odmítnout? Byl jsi naprosto lhostejný k dopadům, které by tvoje rozhodnutí odmítnout, mělo?"</div><div><br /></div><div>Žádná odpověď. Brumbál znovu poplácal černooděné rameno. "Máme dva nové špehy v řadách Smrtijedů, to ty víš. S tvojí pomocí, jeden nebo oba, se budou schopni dostat do vnitřního kruhu."</div><div><br /></div><div>"Takže…se jen snažíte…" začal se Severus posmívat, ale náhlý přísný pohled od Brumbála ho přerušil uprostřed věty.</div><div><br /></div><div>"Ne, Severusi, NE. Nesnažím se polichotit a pak tě využít, tak jak to bylo dříve. Já, také, jsem se mnoho naučil za poslední dny. Ze začátku jsem doufal, že to jak s tebou bylo zacházeno, jako s dítětem ovlivní tvé city, ale skončilo to tak, že to ovlivnilo mě mnohem více. Předpokládám, že jsem potlačil mnoho citů k tobě kvůli strachu. Strachu, že tě ztratím. Starat se o tebe osvobodilo tyto pocity a pro jednou je nechci znovu zavřít."</div><div><br /></div><div>Ředitel se cítil trochu přiškrceně, když dostal Severusův první upřímný úsměv, na který si mohl vzpomenout.</div><div><br /></div><div>**</div><div><br /></div><div>"…tak tedy, zamíchejte pětkrát proti směru hodinových ručiček, pětkrát po směru předtím než přidáte další ingredience. Otázky? Dobře. Kdo mi může říci některé pravděpodobné složky Felix Felicis?"</div><div><br /></div><div>Harry i Hermiona zvedli ruce. Tedy, Harryho se pomalu plížila nahoru, zatímco Hermionina vystřelila nahoru jako z kanónu.</div><div><br /></div><div>"Pane Pottere?"</div><div><br /></div><div>"Erm…libeček, mrzkotráva nebo kýchavka kvůli přespřílišné sebedůvěře, což je vedlejší efekt z příliš častého použití?"</div><div><br /></div><div>"Přesně tak. Slečno Grangerová, nějaké dodatky?"</div><div><br /></div><div>Třída lektvarů pokračovala a dokonce i Neville, zvládl vyhrát pár bodů za relativně dobře uvařený lektvar.</div><div><br /></div><div>"Profesor Snape se změnil," řekla Hermiona po hodině, "zejména co se týče tebe Harry. Je zdvořilý."</div><div><br /></div><div>Harry se zakřenil. Severus k němu byl víc než zdvořilý, když byli spolu nebo s ředitelem. Mohlo by se skoro považovat, že jsou přátelé. Muž se nabídl ho učit a Harry přijal. Severus už možná nemusí být špeh, ale rozhodně zná Voldemortovi strategie a způsob myšlení.</div><div><br /></div><div>"Ani nejsem nervózní ze závěrečných zkoušek, které jsou příští týden," usmál se Neville, "Myslím, že tentokrát si povedu dobře."</div><div><br /></div><div>"To je dobře, Neville," řekl Harry trochu tlumeně. Rok byl skoro u konce a on se bude brzy vracet k Dursleyovým.</div><div><br /></div><div>"Pane Pottere."</div><div><br /></div><div>Snapův hlas ze třídy je donutil se otočit. "Na slovíčko, prosím."</div><div><br /></div><div>"Jděte, uvidíme se v knihovně," poslal Harry mávnutím ruky své přátele pryč.</div><div><br /></div><div>Snape ho zavedl do své kanceláře.</div><div><br /></div><div>"Sedněte si."</div><div><br /></div><div>Mistr lektvarů sepjal prsty a na moment se zamyslel, nevědíc jak začít.</div><div><br /></div><div>"Rok je skoro u konce," prohlásil.</div><div><br /></div><div>"Ano, to je," souhlasil Harry přívětivě.</div><div><br /></div><div>"Nezapomněl jsem, co jste mi řekl během Vánočních prázdnin," Severus se mu podíval zpříma do očí, "od té doby jsem provedl takové lehké vyšetřování. Vaši příbuzní jsou naprosto ohavní."</div><div><br /></div><div>Harry se svezl do křesla. "Já vím," zašeptal, "ale co můžu dělat? Když jsem byl malý, tak jsem to řekl lidem, ale nevěřili mi. Když jsem přišel sem, pořád jsem žádal, aby mě neposílali zpátky, ale nikdo neposlouchal nebo se mě zeptali proč ne. Prostě mi bylo řečeno, abych se víc snažil s nimi vycházet. Nikdo neposlouchá."</div><div><br /></div><div>"Navrhuji, abyste to řekl řediteli. Ne jenom, že se nechcete vrátit, ale i přesné důvody.</div><div><br /></div><div>"To nepomůže," zavrtěl Harry hlavou, "Jsem tam nejvíc v bezpečí."</div><div><br /></div><div>"Kvůli krevním ochranám? Ne. To jakým způsobem s Vámi vaši příbuzní zacházeli, je velmi nepravděpodobné, že by byly efektivní, i kdyby s Vámi Temný pán nesdílel krev. Dále ministerstvo ví, kde Vaši příbuzní bydlí. Temný pán tam má špehy. Ví už dlouho, kde Vás najít a jenom jeho víra v tyto krevní ochrany ho drží pryč. Jednoho dne zjistí, že nejsou efektivní.</div><div><br /></div><div>Harry zbledl a nakonec souhlasil s tím, aby viděl ředitele.</div><div><br /></div><div>**</div><div><br /></div><div>"Jsem si jistý, že to není tak špatné, můj chlapče. Tvoji příbuzní možná nemusí mít moc rádi magii…"</div><div><br /></div><div>Harry se kousl do rtu a střelil po Severusovi poražený pohled, který jasně říkal: "Já Vám to říkal, nikdo neposlouchá."</div><div><br /></div><div>"Kdyby ses jen snažil trochu víc s nimi vycházet…" hučel starý muž dál.</div><div><br /></div><div>"ALBUSI!" Snape práskl rukou o stůl, "Ty vůbec NEPOSLOUCHÁŠ!"</div><div><br /></div><div>Ředitel se šokovaně zastavil.</div><div><br /></div><div>Severus pokračoval. "Harry Vám právě řekl jak s ním jeho "příbuzní" - a to používám tenhle termín volně - zacházejí a vy ho v tolika slovech nazýváte lhářem. Kdo jste, Rita Holoubková? Provedl jsem své vlastní vyšetřování a zjistil jsem, že Dursleyovi nejsou schopni se postarat ani o zlatou rybičku natož o děti. Také jsem zjistil, že Minerva Vás před nimi varovala tu noc, co jste tam Harryho nechal a vy STÁLE odmítáte toho chlapce poslouchat. On. Se. Zpátky. Nevrací."</div><div><br /></div><div>"Severusi, můj chlapče, krevní ochrany…"</div><div><br /></div><div>"jsou naprosto k ničemu. Dursleyovi ho nepřijali jako člena rodiny, tudíž Harry to místo nikdy nepovažoval za "domov". Nemluvě o tom, že Temný pán teď sdílí jeho krev a pravděpodobně by si mohl v klidu nakráčet dovnitř hlavními dveřmi. Nicméně i kdyby nebylo pro ochrany, tak způsob jakým byl zacházen, je tak nepřijatelný, že jakákoliv ochrana, kterou Řád a krevní ochrany poskytují, před útoky z venku jsou nic ve srovnání s nebezpečím, kterému čelí uvnitř."</div><div><br /></div><div>Harry zíral na koberec, plně si vědom toho, že kdyby se teď podíval na ředitele, tak by byl starý muž okamžitě bombardován všemi vzpomínkami na to, jak s ním bylo špatně zacházeno.</div><div><br /></div><div>"Jste příliš přesvědčen, že všichni milují děti taky jako vy, Albusi," Severusův hlas zněl unaveně a smutně, "Jste neschopný si představit, že někdo může být schopný ublížit dítěti. Zatímco je to obdivuhodné, také Vás to zaslepilo k utrpení těch, jejichž vyrůstání nebylo zrovna ideální."</div><div><br /></div><div>Zhluboka se nadechl. "Harry byl zneužíván, Albusi. I já jsem byl. Snažili jsme se vám to říci tolikrát, jen aby nám byly řečeny běžné fráze a byli posláni zpátky. Už ne. Harry zůstane tady."</div><div><br /></div><div>K jeho překvapení, Harry viděl jak si jeho obávaný, a vždy kompletně pod kontrolou, profesor setřel slzu z tváře.</div><div><br /></div><div>Brumbál vstal a jemně vtáhl mladšího muže do objetí.</div><div><br /></div><div>"Omlouvám se, Severusi," pustil Mistra lektvarů a sedl si dolů vedle Harryho.</div><div><br /></div><div>"Je to vážně tak špatné?" zeptal se jemně.</div><div><br /></div><div>"Ano," odpověděl Harry a náhle ucítil, že i JEMU teď tečou slzy po tvářích. Brumbál dal kolem něj ruku.</div><div><br /></div><div>"Chcete po mně, abych za vás vybojoval vaše bitvy, ale vy byste pro mě ani nebojoval," řekl smutně, "ani neposloucháte. Nechci zpátky k Dursleyovým."</div><div><br /></div><div>"Tohle léto zůstáváš se mnou," řekl Snape stroze, "tak jako tak. Jestli je to problém, protože nejsem tvůj poručník, zkusím tě adoptovat."</div><div><br /></div><div>Podívali se na ně modré jiskřící oči a oba zasténali.</div><div><br /></div><div>**</div><div><br /></div><div>"Ahoj, Rone! Ahoj, Hermiono! Doufám, že se brzo uvidíme! Nezapomeňte mi poslat sovu!"</div><div><br /></div><div>Zrzek a hnědovlasá dívka se střapatými vlasy divoce mávali z okna kupé.</div><div><br /></div><div>"Ahoj, Harry! Měj krásné léto!"</div><div><br /></div><div>Harry se široce zazubil a ohlédl se přes rameno, kde kousek od stanice stála temná postava.</div><div><br /></div><div>"Jsem si docela jistý, že budu," řekl si pro sebe.</div> http://kivi-povidky.blog.cz/1112/epilog http://kivi-povidky.blog.cz/1112/epilog Dejte si pozor na pošetilé mávání hůlkou. Sat, 24 Dec 2011 15:41:47 +0100 <div><span style="color:#800000">Tak jo...Nemám žádnou omluvu :D. Nejdřív byl konec roku, nebyl čas. Potom prázdniny, a komu by se chtělo překládat? :D Ale teď, když se nade mnou vznáší maturita, tak jsem se znovu vrhla na překlad. Přece jen by bylo blbý neudělat maturitu z angličtiny a překládání mi dost pomáhá :).</span></div><div><span style="color:#800000">Každopádně, tohle je předposlední kapitola. Už bude jenom epilog. Takže pokud znáte nějakou krátkou (do 10 max. 12 kapitol) povídku, kterou byste rádi vyděli přeloženou, tak sem hoďte odkaz :) Pokud nějaký návrhy budou, projdu je a něco vyberu. Předpokládám, že bych se vrátila ke kapitole za měsíc, možná rychleji, protože nehodlám se nijak jinak na angličtinu učit :D</span></div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Harry tiše pozoroval výměnu mezi ředitelem a omlazeným Mistrem lektvarů. Byl ohromený, protože Mistr lektvarů nevypadal na to, že je na něj naštvaný, ale možná jen čekal, až bude mít znovu patřičný věk, než na něj vypustí svůj hněv.</div><div><br /></div><div>Zacouval trochu více do místnosti, když Brumbál držel Snapea a dával mu polo-kruté vynadání. Snape se zdál trochu emocionální, ale Harry odhadoval, že pokud by se k němu někdo choval taky tak moc jako milující otec, tak by byl trochu emocionální taky.</div><div><br /></div><div>"Nežárli, Harry," zamumlal si pro sebe, "Brumbál je Snapeův otec. Ne tvůj. Ani jím nechce být, jinak by tě nenechal u Dursleyových. Buď šťastný pro Snapea. Zjevně taky neměl zrovna šťastné dětství, hodila by se mu nějaká milující péče."</div><div><br /></div><div>Když uslyšel odpověď dítěte na Brumbálovu přednášku, trochu zakašlal. Jen aby si vyčistil dýchací cesty. Když Brumbál položil Severuse do postele, pomalu opustil pokoje.</div><div><br /></div><div>Venku narazil do stále rozrušeného člena Správní rady.</div><div><br /></div><div>"Je…je vše v pořádku?" zeptal se muž roztřeseně.</div><div><br /></div><div>"Ano, pane, všechno se nakonec urovnalo, nedělejte si starosti," uklidnil ho Harry, "Ale obávám se, že vaši kolegové z rady stále čekají…"</div><div><br /></div><div>"Ne, vrátili se domů, když zjistili, že není o čem diskutovat. Zdá se, že pan Malfoy zařídil, aby zde byli. Oh! Musím vznést obvinění proti panu Malfoyovi…"</div><div><br /></div><div>"Jsem si jistý, že tím rozpoutáte přímo revoluci," zamumlal chlapec.</div><div><br /></div><div>"Já vím," odpověděl muž vážně, "ale to že se tak často vymotá z různých věcí, neznamená, že bychom mu to měli nechat jen tak projít. Cítím se hrozně - to ubohé dítě…"</div><div><br /></div><div>"Pane, pokud vznesete obvinění…mohl byste…víte…nezmínit ten fakt, že jsem tu zůstal přes prázdniny…"</div><div><br /></div><div>Muž mávl rukou. "To bude v pořádku. Ředitel Vám udělil povolení, ale pokud to bude nutné, dám písemné prohlášení, že Vám také uděluji povolení. Myslím, že rada by měla méně inklinovat k vměšování se do detailů a více se soustředit na hlavní body…Každopádně, musím jít domů a odpočívat. Možná krátká zastávka u Munga, abych se ujistil, že každá stopa toho hrozného kouzla je pryč…"</div><div><br /></div><div>"To udělejte," řekl Harry, "Dobrou noc, pane."</div><div><br /></div><div>Odploužil se do kuchyně pro večeři a poté šel do Nebelvírské věže, kde strávil většinu večera zachmuřeným zíráním do ohně.</div><div><br /></div><div>Další ráno se znovu poslušně odvlekl do Brumbálových pokojů, aby našel stále dětského Snapea spát a Brumbála jíst snídani.</div><div><br /></div><div>"Ahoj, Harry," pozdravil ho, s jiskřičkami v očích, starý muž, "Včera jsi chyběl na večeři."</div><div><br /></div><div>Harry se hluboce začervenal. "Myslel jsem - no, profesor Snape Vás potřeboval a bylo to celý dost osobní…"</div><div><br /></div><div>Brumbál se trochu usmál. "Neobával bych se tolik, Harry. Včera nechtěl, abys odešel, a to je dobré znamení. Ale, vysvětluje to hodně, že ano? Když trval na tom, abych to byl já, kdo ho převléká a koupe…"</div><div><br /></div><div>Chlapec pokrčil rameny. "Muselo to být pro něj hrozné, pane, být tak bezmocný. Je příšerné, když se lidem snažíte něco říct, ale nikdo vám nerozumí."</div><div><br /></div><div>Severus, který se probudil s Harryho příchodem, tiše poslouchal, co ten kluk říká. Harry rozuměl jeho problémům víc, než si myslel a byl víc citlivý než by kdy řekl, Nebelvír je schopný. Ale poslední věta se spíše týkala více jeho než Severuse.</div><div><br /></div><div>Brumbál se nezdál, že by to poznal. "Ano, pravděpodobně se cítil frustrovaný. Nejsem si moc jistý, jak na tebe bude reagovat, ale i tak bys měl zůstat. Teď ho vezmu ho z postele a postarám se o něj, pokud obstaráš snídani?"</div><div><br /></div><div>Severus brzy vzhlédl a uviděl Albuse, jak stojí nad postýlkou a natahuje k němu ruce.</div><div><br /></div><div>"Dobré ráno, můj chlapče. Jsi připraven na koupel a snídani?"</div><div><br /></div><div>No. Musel to Albusovi přiznat - vždycky se k němu choval jako k dítěti a nepochybně s ním tak zacházet vždy bude.</div><div><br /></div><div>Nicméně, se za ním natáhl. Brumbál ho vzal do rukou, vešel do koupelny a nechal napouštět vanu, zatímco ho svlékal. Po tom co ho posadil do vany, podal dítěti žínku.</div><div><br /></div><div>"Umyl by ses rád sám?" zeptal se ředitel vlídně. Severus mu poslal vděčný pohled a nemotorně se začal umývat.</div><div><br /></div><div>Brumbál na chvilku odešel, aby sehnal nějaké oblečení. Severus se rozhodl natáhnout a užít si svojí koupel v soukromí. Nicméně se začal rychle potápět. Snažil se zachytit stran vany, ale s jeho baculatýma rukama se mu to nedařilo. Zoufale vykřikl o pomoc předtím než se, s kopajícíma nohama, potopil.</div><div><br /></div><div>Harry slyšel ten hluk první a spěchal do koupelny s ředitelem v patách. Neztrácel žádný čas a rychle dítě zvedl z vany a položil ho na stolek po straně. Potom pevně poplácal malá záda, čímž donutil vodu jít ven. Severus kašlal otřesený a unavený ze svého zápasu.</div><div><br /></div><div>Harry popadl ručník, obalil ho jím a držel ho tváří dolů, takže se svojí hlavou opíral o Harryho loket. Když vyloučil poslední zbytky vody, Severus se začal třást. Harry ho otočil a choval v náručí.</div><div><br /></div><div>"Už je to v pořádku, jsi v pořádku," uklidňoval, "Shhh, jsme tu, jsi v bezpečí."</div><div><br /></div><div>Pokračoval tichou litanii, dokud mu Severus neležel klidně v náručí se zavřenýma očima a dýcháním znovu silným a hlubokým.</div><div><br /></div><div>Harry se otočil k bledému ředitelovi. "Tady," trochu v rozpacích mu podal malého Mistra lektvarů a zdrhl do kanceláře.</div><div><br /></div><div>Brumbál držel Severuse blízko, pořád příliš šokovaný na to aby mluvil. Nakonec, po dlouhé době mazlení - mladší čaroděj byl příliš rozrušený, aby protestoval, ředitel pohladil tmavé, vlhké vlasy a povzdechl si.</div><div><br /></div><div>"Je mi to tak líto, mé dítě," jeho hlas byl sevřený lítostí, "Měl jsem si pamatovat, že tvoje tělo je stále tělo nemluvněte. Mohl ses…Oh, Severusi…" znovu držel pevně drobné tělo.</div><div><br /></div><div>Cítil se strašně. Nos měl plný vody, byl vyděšený. Zručné, hubené ruce, které ho zprvu vytáhly a pomohly mu, byly nahrazeny Albusovými silnými pažemi a sám sobě si dovolil být objat. Byl to příjemně a zvláštně utěšující po těch několika dnech, kdy se o něj Albus staral. Ale to pevné zmáčknutí, které mu starý muž dával, bylo prostě moc. Upřímně. CO si to ten stařec myslel?</div><div><br /></div><div>"Albusi, nechte mě, drtíte mě. Jsem v pořádku, teď mě pusťte," stěžoval si, spokojený že mezi blábolením bylo alespoň "Aby - pust" srozumitelné.</div><div><br /></div><div>Brumbál se zachichotal na nespokojené dítě. Protestující Severus znamenal, že bude v pořádku.</div><div><br /></div><div>"Je mi to líto, můj chlapče, ale ty jsi nás tak vyděsil, že tě ještě budu muset trochu mazlit, dokud ještě můžu."</div><div><br /></div><div>A přesně tak udělal. Severus málem frustrovaně vykřikl. Ale brzy se uklidnil, trochu zrelaxoval a nakonec zjistil, že se k starému čarodějovi tulí. Zavřel oči. Až bude mít zpátky svůj věk, Albus mu tohle bude bez pochyby připomínat do konce života. Ale pro teď chtěl být prostě jen držen.</div><div><br /></div><div>Ředitel ho pomalu zvedl.</div><div><br /></div><div>"Filius přijde po snídani, Severusi. Prozatím tě nechám zabaleného v ručníku - oblečení by se roztrhlo, pokud bys vyrostl oblečený v nich."</div><div><br /></div><div>Držel dítě v náručí a vešel do pokoje, kde Harry naservíroval snídani. Chlapec vypadal taky trochu otřesený. Severus mu věnoval malé, uznalé kývnutí.</div><div><br /></div><div>Brumbál se nezdál, že by ho nechal jít, usadil si ho do klína, aby ho mohl nakrmit kaší.</div><div><br /></div><div>"Albusi, vaše rozmazlování soupeří i s Molly Weasleyovou," zaprotestoval Severus, ale jeho bublání bylo přerušeno plnou lžící kaše, která mu přistála v ústech.</div><div><br /></div><div>"Už nikdy v životě nebudu jíst kaši," brblal, "Nemůžu se dočkat, až si dnes večer dám přinejmenším šťavnatý steak."</div><div><br /></div><div>Zaklepání na dveře oznámilo příchod profesora formulí. Severus musel přiznat - bylo hodně zvláštní vzhlížet k tomu muži, a to doslova. I přes jeho opovržení k příliš veselé mužově povaze, hluboce si Kratiknota vážil. Při duelech, i když to byly sotva přátelské výměny, muž okamžitě opustil své veselé, dětinské chování a stal se smrtelným protivníkem.</div><div><br /></div><div>Také měl jednu z nejbystřejších myslí v zemi a nepochybně najde cestu kolem komplikací, které Lucius do kouzla nezvládl započítat. Byl tu důvod, proč byl Filius Kratiknot v Havraspáru.</div><div><br /></div><div>"Ah, Albusi, Severusi…mladý Harry," muž přikývl, "Mám dobré zprávy. Mohu provést protikletbu."</div><div><br /></div><div>Najednou se mu přednáška z předchozího dne objevila čerstvě v mysli, prosebně vzhlédl k Brumbálovi.</div><div><br /></div><div>"Dítě," pokáral ho jemně Brumbál.</div><div><br /></div><div>Harry náhle přivolal Dobbyho. Důvod mu naprosto unikl, ale když ho Harry požádal o to, aby donesl jeho oblečení, tiše poděkoval chlapcově duchaplnosti.</div><div><br /></div><div>"Dobře, Severusi, seď klidně, jak jen můžeš. Zavři oči a uzavři svou mysl. Tohle bude pravděpodobně bolet, omlouvám se," profesor formulí zněl upřímně zoufalý z myšlenky, jak mu působí bolest.</div><div><br /></div><div>Poslechl, opřel se o Brumbála a pocítil mužův srdeční tep, uklidňující rytmus, který mu pomohl vystavět zpět své štíty.</div><div><br /></div><div>Zašeptané zaříkadlo a najednou jeho tělo explodovalo. Jinak se to nedalo popsat. Explodovalo zpět do jeho dospělé podoby.</div><div><br /></div><div>Albus ho pořád držel proti své hrudi a on pomalu otevřel oči, přitom se snažil zvyknout si znovu na své tělo.</div><div><br /></div><div>No, jeho tělo bylo v pořádku. Až na to, že seděl Albusovi v klíně jen s ručníkem, který zakrýval jen nějaké strategické oblasti, jinak byl nahý.</div><div><br /></div><div>Krátce kývl Filiusovi. "Děkuji."</div><div><br /></div><div>Oh, ta radost být znovu schopen mluvit a být rozuměn! Ale ještě před těmito radostmi, přišla slast z toho být schopný se sám obléknout a nemusit nosit plíny. Alespoň v to doufal.</div><div><br /></div><div>Rychle popadl oblečení a vzdálil se do ložnice, aby se oblékl. Když se vrátil Filius už byl pryč a Harry se k tomu chystal.</div><div><br /></div><div>"Pane Pottere," ooooh, jak miloval mít zpět svůj hedvábný hlas.</div><div><br /></div><div>"Pane Pottere," skoro zapředl, "Očekávám vás po obědě v mé kanceláři."</div><div><br /></div><div>"Ano, pane," řekl zbědovaně chlapec.</div><div><br /></div><div>Když mladý Nebelvír odešel, otočil se ke svému mentorovi.</div><div><br /></div><div>"Děkuji Vám, Albusi, za všechno," předpokládajíc, že teď bude odmítnut, nabídl váhavě.</div><div><br /></div><div>Brumbál se smutně usmál. "Vidím, že tu přednášku budu muset ještě několikrát zopakovat. Mám tě rád a starám se o tebe, jak už o nemluvně nebo dospělého. Je to jen to, že hýčkat tě bylo daleko snazší, když si byl dítě. Pokud ovšem, bys mi dovolil…"</div><div><br /></div><div>Výraz na jeho tváři byl čistě nadějný. Severus se ušklíbl.</div><div><br /></div><div>"Albusi!"</div><div><br /></div><div>"Ano, ano, já vím," odmávl to ředitel, "žádný dotek."</div><div><br /></div><div>Severus polkl. "No - hádám…člověk by si dokázal zvyknout na takové věci. S umírněností. Pokud - myslím…Pokud byste byl ochotný."</div><div><br /></div><div>Starý kouzelník ho se smíchem vtáhl do objetí předtím, než ho otočil k ložnici a lehce ho popostrčtil.</div><div><br /></div><div>"Na hodinu nebo dvě si jdi lehnout. Opětovné zestárnutí je unavující proces a s takovým vylekáním jako dnes ráno si potřebuješ trochu odpočinout předtím, než zadupeš mladého pana Pottera do země."</div><div><br /></div><div>"Moc dupání nebude," zívl Severus, když lezl do postele, "Děkuji, Albusi."</div><div><br /></div><div>"Není zač, můj chlapče," ředitel, k vzteku jako vždy, kolem něho zastrčil pokrývky a nekonečně kolem něho pobíhal.</div><div><br /></div><div>Povolil to. Albus měl pravdu - opětovné zestárnutí BYL unavující proces. Nikdy si nevšiml palce, který se posunul nahoru k jeho ústům, když se stočil na bok a usnul.</div> http://kivi-povidky.blog.cz/1109/6-kapitola http://kivi-povidky.blog.cz/1109/6-kapitola Dejte si pozor na pošetilé mávání hůlkou. Wed, 14 Sep 2011 19:19:40 +0200 <div><span style="color:#800000">Tak, po dlouhý době překlad :D. Vůbec nemám čas, je to docela masakr...hlavně v autoškole dřepim furt :D Příští úterý budu mít první jízdy, tak ti co bydlej v Pardubickým kraji pozor :D. Taky byste to nemuseli přežít :D:D.</span></div><div><span style="color:#800000">Ps: Blog.cz je těžce dementní...nejdou vkládat dlouhý články a asi budu vraždit :D</span></div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div>Harry spěchal k hradu odhodlaný najít ředitele. Proč, oh proč trval tenhle ďábelský muž na heslech složená ze sladkostí? I pod Imperiem by většina častých návštěvníků Bradavic věděla, že k uhodnutí hesla stačí jen přečíst objednávku z Medového ráje.</div><div><br /></div><div>Smykem se dostal do Vstupní haly. Ředitel…schůzka Správní rady! Znovu vyrazil v úmyslu najít Brumbála.</div><div><br /></div><div>Mezitím ředitel došel na místo schůzky a poslouchal úvodní projevy, když Everard vklouzl do</div><div>portrétu a tím obdržel několik nesouhlasných pohledů od jeho původního obyvatele.</div><div><br /></div><div>"Řediteli, je nutné, abyste hned šel. Dilys přísahala, že viděla vašeho svěřence, jak opustil pokoje,</div><div>a Dilys nemá tendenci mýlit se."</div><div><br /></div><div>"Ale jak? Nechápu, jak se… Určitě se ujistím, Everarde, děkuji. Prosím, omluvte mě pánové," lehce</div><div>naklonil hlavu k členům Správní rady v omluvě, "O tuto situaci se musím postarat okamžitě."</div><div><br /></div><div>Harry běžel kolem rohu, zatímco ignoroval výkřiky portrétů a plnou rychlostí vrazil do ředitele.</div><div><br /></div><div>"Řediteli…" lapal Harry po dechu, "Severus…"</div><div><br /></div><div>"Právě ho jdu zkontrolovat," řekl Brumbál.</div><div><br /></div><div>"Řediteli, na člena Správní rady bylo uvaleno Imperio a za úkol má unést Severuse," řekl Harry.</div><div><br /></div><div>Brumbál se zastavil a na pár sekund zíral na chlapce, jak se důsledky tohoto prohlášení vstřebávaly.</div><div><br /></div><div>"Moje kancelář, Harry…běž!"</div><div><br /></div><div>Do kanceláře doběhli v rekordním čase. Brumbál vstoupil do chodby vedoucí k jeho pokojům a vrátil se bledý a roztřesený.</div><div><br /></div><div>"Je pryč, Harry! Musíme prohledat hrad."</div><div><br /></div><div>Venku se rozhlédli kolem.</div><div><br /></div><div>"Co kdybychom šli první touhle chodbou, vede do Nebelvírské věže, mohl bych vzít plánek." poukázal Harry</div><div><br /></div><div>Jak mířili chodbou, tak výkřiky obrazů byly znovu nevyslyšeny. Neviděli žádnou známku, že by tu bylo nemluvně. Harry rychle vešel do Nebelvírské věže a vyzvedl Pobertův plánek. Venku ho on a Brumbál zkontrolovali.</div><div><br /></div><div>"Merline, ne, už ho má!" vykřikl Harry zděšeně, "Rychle, řediteli!"</div><div><br /></div><div>Roky utíkání před Dudleyem a jeho gangem daly Harrymu pozoruhodnou rychlost. Rychle se hnal</div><div>pryč, těsně následovaný ředitelem.</div><div><br /></div><div>Nicméně přisli příliš pozdě. Neslyšeli ani "pop" z přemístění, našli jenom muže se skelnýma očima,</div><div>jak stojí v trávě. Brumbál na něj vykouzlil mocné Finite.</div><div><br /></div><div>Ředitel měl co dělat aby vzteky nezavyl.</div><div><br /></div><div>"Nemohl jsem tomu odolat, omlouvám se! Nevím na co pan Malfoy chtěl to nemluvně, ale nechtěl</div><div>jsem spolupracovat…bylo to silnější než já!" vzlykal otřesený muž.</div><div><br /></div><div>Chlapec a stařec s ním, hluboko dole, soucítili, ale jejich starost o zmizelé dítě přemohla tuto emoci.</div><div><br /></div><div>**</div><div><br /></div><div>"Říkáš, že si ho našel ve vstupní hale. Jak by se sem dolů vůbec mohl plazením dostat?"</div><div><br /></div><div>"Pokud mohu, řediteli," protáhl Phineas Nigellus, "to dítě se rozhodně nezdálo, že se tu jen</div><div>náhodně se potuluje."</div><div><br /></div><div>Harryho čelist klesla. "Chcete tím říct, že měl v ÚMYSLU jít ven?"</div><div><br /></div><div>Phineas se ušklíbl. "Je to zmijozel. Zeptejte se ostatních portrétů v hale - Nebyl bych moc</div><div>překvapen, kdyby to vzal tou nejkratší nenápadnou cestou do haly."</div><div><br /></div><div>"Je to nemluvně, Phineasi," poznamenal mírně Brumbál, i když netrpělivým starostlivým tónem, "Tak malé děti nedělají nic úmyslně."</div><div><br /></div><div>"Tak mi tedy nevěřte," ušklíbl se portrét, "Ale poznám Zmijozelský lesk v očích, když ho vidím a tohle dítě se plazilo pryč!"</div><div><br /></div><div>Harry běžel po schodech a zastavil se na chodbě.</div><div><br /></div><div>"Viděl jste někdo dítě? Plazící se nemluvně?" zeptal se urychleně portrétů.</div><div><br /></div><div>"Snažili jsme ti to říct," řekl pomladší muž podrážděně, "ano, docela odhodlaně se plazil kolem. Řekl bych, že byl na cestě ven."</div><div><br /></div><div>Brumbál ani nepotřeboval, aby mu Harry řekl, co se stalo. Pohled na obličej mladého čaroděje mu</div><div>stačil.</div><div><br /></div><div>"Utekl pryč, že ano," starý muž klesl na pohovku, "ale PROČ? Byl uhranutý? Imperius…"</div><div><br /></div><div>Harry zavrtěl hlavou, ale nepraskl ředitelovu bublinu.</div><div><br /></div><div>"Spíš Snape získal zpět svojí dospělou a vyrazil se skrýt do sklepení," přemítal, "když byl unesený.</div><div>Co Voldemort UDĚLÁ?"</div><div><br /></div><div>Nakonec odpověď přišla. Harry, který pokračoval v prohlížení plánku zatímco Brumbál se snažil vymyslet plán, uviděl Luciuse Malfoy a Severuse Snapea objevit se na okraji lesa. Vyskočil, ale když to udělal, uviděl jak Malfoy znovu zmizel z plánku a nechal Snapea u Hagridových dveří.</div><div><br /></div><div>"Pojďte, pojďte! Je zpátky!"</div><div><br /></div><div>A pro změnu znovu běželi přes hrad ven.</div><div><br /></div><div>Dnes si určitě zacvičili dostatečně.</div><div><br /></div><div>Zatracený Lucius. Zanechaný na prahu dveří. Nevylepšuje to ani fakt, že to jsou Hagridovi dveře. Jak ponižující. Jako kdyby byl sklenice mléka.</div><div><br /></div><div>Ah. No dobře. Takhle se zřejmě Potter taky cítí. No, to je jedno. Musí se dostat pryč z pozemků a zjistit jestli se dokáže stále přemisťovat. Začal se plazit, ale lesní povrch mu to dělal těžší než hladké hradní kameny. Aby toho nebylo málo, uslyšel rychle se blížící kroky.</div><div><br /></div><div>"SEVERUSI!"</div><div><br /></div><div>Albus. Ne, ne, nevrátí se zpátky. Nemůže mu čelit, ne teď, prosím…</div><div><br /></div><div>"Severusi!" Harry taky? Neměl by ten kluk být šťastný, že se ho zbavil?</div><div><br /></div><div>Plazil se dál, ale cítil, jak ho dohánějí. Najednou ho ze země zvedly ruce.</div><div><br /></div><div>"Severusi, dítě," oddychoval těžce Brumbál a držel ho blízko sebe, "proč utíkáš pryč? Shhh, je to v pořádku, jsi doma, živý a zdravý."</div><div><br /></div><div>"Řediteli…"Harry ho opatrně dostal z příliš těsného sevření. Hodný kluk!</div><div><br /></div><div>"Krvácí. Měli bychom se vrátit zpátky a ošetřit jeho ruce a nohy."</div><div><br /></div><div>Harry si ho posadil na bok a plahočil se zpět do ředitelových komnat. Albus vypadal trošku v šoku, takže jakmile byli uvnitř, Harry vzal vodu, hojící mast a obvazy. Kluk byl také dostatečně chytrý, aby ho neposadil na Albusův klín, ale aby ho položil na toaletní stolek.</div><div><br /></div><div>Právě v tom okamžiku si uvědomil, že drsná podlaha mu rozedřela kalhoty a dost ošklivě mu poškrábala kolena stejně jako ruce. Začínalo to pálit a trochu začal posmrkávat. Přesto, Harry brzy profesionálně očistil rány a dal na ně mast.</div><div><br /></div><div>"Byl jsi zneužívaný," řekl najednou nahlas Severus, i když jeho slova pořád zněla jako dětské žvatlání, "Tak ses naučil ošetřovat zranění. Proto jsi tak rychlý a obratný."</div><div><br /></div><div>Harry se na něj usmál bez toho, aby rozuměl jedinému slovu, ale na tom nezáleželo. Nyní tomu Severus rozuměl lépe. Nakonec byl obvázaný a oblečený do čistých věcí. Harry ho zvedl a sedli si vedle ředitele, který se už probral, na gauč.</div><div><br /></div><div>Albus vzal malý obličej do dlaní. "Severusi…máme toho hodně k diskuzi, ale nejdříve…rozumíš nám dítě? Zachoval sis svou dospělou mysl?"</div><div><br /></div><div>Albus věděl! Věděl a všechno skončí. Na malý okamžik uvažoval, že by ignoroval otázku a choval se jako nemluvně, ale nikdy nebyl schopen dívat se do těchto modrých očí a lhát. Pomalu a rozvážně, se sklopenýma očima, přikývl.</div><div><br /></div><div>Předtím, než si uvědomil co se děje, byl vtažen do silného objetí. Třásl se a rukama se držel bílých vousů. Ředitel ho držel, objímal ho, líbal jeho hlavu a konejšivě mu šeptal do uší. Nakonec ho Albus pustil, ale nechal si ho na klíně.</div><div><br /></div><div>"Chce-chcete, abych odešel, pane?" zeptal se Harry tiše s bledou tváří.</div><div><br /></div><div>"Ne, Pottere, můžete zůstat," řekl Severus a zavrtěl hlavou. Chlapec porozuměl pohybu a trochu nervózně se usmál.</div><div><br /></div><div>Bude Albus moc naštvaný?</div><div><br /></div><div>Ředitel držel silné paže kolem dítětě - ne, ne dítěte. Jeho Mistra lektvarů v dětském těle.</div><div><br /></div><div>Nakonec k němu onyxové oči vzhlédly, ustrašené a úzkostné. Trochu se usmál.</div><div><br /></div><div>"Utekl jsi úmyslně, Severusi?"</div><div><br /></div><div>Krátké přikývnutí. Bylo trochu zvláštní vést tak vážnou konverzaci s tak malým dítětem. I přesto,</div><div>že bylo omezeno ve svých odpovědích.</div><div><br /></div><div>"Proč, můj chlapče?" zeptal se Brumbál se zoufalým náznakem v hlase, "co se stalo? Zranili jsme tě</div><div>nějak?"</div><div><br /></div><div>Severus nejdříve přikývl a poté zatřásl hlavou předtím, než začal svírat pěstmi hábit a posmrkávat.</div><div>Zdá se, podle jeho chování, že jeho dospělá mysl nedokáže plně ovládat dětskost.</div><div><br /></div><div>Harry vstal. "Mám nápad," řekl a za chvilku byl spět s velkým poznámkovým blokem a tlustou</div><div>tužkou.</div><div><br /></div><div>"Zkuste, jestli můžete psát, pane. Velkými písmeny."</div><div><br /></div><div>Severus se pustil do práce. Brumbál mu přidržoval blok.</div><div><br /></div><div>Bylo to těžké, malé baculaté ruce s ním nechtěly spolupracovat, ale nakonec se objevila více méně čitelná slova.</div><div><br /></div><div>OÁVAT</div><div><br /></div><div>POMIŇ</div><div><br /></div><div>"Ty ses obával? Mě?" Zeptal se zděšeně Brumbál, "proč?"</div><div><br /></div><div>Severus se kousl do rtu.</div><div><br /></div><div>"Protože jste se bál, že vás nesnášíme jako dospělého? Že vás nenecháme znovu dospět?" Navrhl</div><div>Harry v náhlém záblesku inspirace.</div><div><br /></div><div>Severus popotáhl, přikývl a nakonec, ke své hanbě, propukl v pláč.</div><div><br /></div><div>Brumbál ho zvedl a přitiskl k sobě, zatímco ho hladil po malém zadku.</div><div><br /></div><div>"Shhh, můj chlapče, shhhh, je to v pořádku. Moje ubohé nejisté dítě, měl jsem předpokládat, že to</div><div>bylo něco takového. Poslední dny pro tebe musely být těžké, hmmm?"</div><div><br /></div><div>Severus se pevně držel s hlavou zabořenou v rameni ředitele příliš zahanbený na to, aby vzhlédl.</div><div>Ty teplé ruce ho uklidňovali, hlas zmírňoval jeho strach, ale pořád byl vyděšený. Nemluvě o tom,</div><div>že teď vědí, že byl dospělým po celou dobu koupání, hýčkání, hraní a brečení. Potter ho už určitě</div><div>nenechá v klidu žít. Jak mohl být tak hloupý a dovolit tomu klukovi aby zůstal?</div><div><br /></div><div>Najednou si uvědomil, že je v Albusově náručí a je houpán, jako dítě na které vypadá. Začal</div><div>protestovat.</div><div><br /></div><div>"Hush, maličký. Zasloužíš si vysvětlení a to ti taky dám. Buď v klidu a poslouchej mě."</div><div><br /></div><div>Brumbál pohladil jemnou tvář, když k němu, nyní velmi mladý Mistr lektvarů, vzhlédl s jasným</div><div>očekáváním ostrých slov a snad i sliby o potrestání až se vrátí zpátky do správného věku.</div><div><br /></div><div>"Když si byl omlazen, mysleli jsme si, že jsi dítě v každém slova smyslu. Samozřejmě, když se dívám zpátky, vidím, že ses první dny velmi usilovně snažil říci nám pravdu. Jsi hrozně roztomilé dítě Severusi…nemrač se, v tomto věku ohrnutí rtů vypadá rozkošně. Jediné na co jsem myslel, byla jedinečná příležitost milovat tě a starat se o tebe, což je něco co jsi mi jako dospělý, nikdy nedovolil. Také jsem doufal," Brumbál si povzdechl, "že bych ti mohl zajistit trošku dětství, které jsi nikdy neměl. Bál jsem se a samozřejmě tě chci navrátit do tvého správného věku, ale zatímco jsem s tím nemohl nic udělat, chtěl jsem, aby ses cítil šťastný a milovaný. Mé chování k tobě může být jíné od toho, jak se k tobě chovám jako k dospělému, ale cítim to samé, můj chlapče. Samozřejmě, že znovu dospěješ a doufám, snad mi to odpustíš, že tahle jedinečná příležitost tě otevřela k přijímání péče a pozornosti, až jednou Filius najde a provede protikletbu."</div><div><br /></div><div>Severus držel Brumbálův prst, a jak postupoval jeho monolog, v očích se mu formovaly slzy.</div><div><br /></div><div>"Zkufim," řekl přidušeně, když ředitel přestal mluvit.</div><div><br /></div><div>"Děkuju ti, drahé dítě," vtiskl mu polibek do tmavých vlasů, "Myslím, že si podřebuješ zdřímnout,</div><div>že ano? Zmeškal jsi už jeden spánek a stále máš dětské tělo."</div><div><br /></div><div>Obdržel zamračení a Severus vykřikl něco, co podle Harryho asi stálo za pozornost, ale vzhledem</div><div>k dětskému žvatlání to nechal být. I když, Brumbál význam pochopil.</div><div><br /></div><div>"Také si myslím, že se na sebe potřebuješ pořádně podívat Severusi," řekl, když ho přenesl</div><div>k zrcadlu.</div><div><br /></div><div>"Ahhhhhh…perfektní dítě," zavrnělo zrcadlo, "usměj se na mě maličký."</div><div><br /></div><div>Severus zíral. To byl on? Jeho otec mu vždycky říkal, že je zakrslé ošklivé dítě.</div><div><br /></div><div>Možná to bylo Albusovou dobrou péčí, ale nebyl zakrslý. Připusťmě, že nebyl příliš velké dítě, ale</div><div>dětský tuk byl na všech správných místech.</div><div><br /></div><div>Jeho vlasy byly vzhledem k jeho věku relativně dlouhé a u uší se mu začaly vlnit. Byly jemné a hedvábné. Trs vzadu na hlavě tvrdohlavě stál rovně.</div><div><br /></div><div>Ale to největší překvapení byl jeho nos. Natáhl a dotkl se ho k pobavení těch dvou i zrcadla. Byl malý, patrně rovný, i když s dětským nosem těžko říct, bez známky po zakřiveném zobáku, který měl později následkem toho, že mu ho jeho otec i spolužáci několikrát zlomili.</div><div><br /></div><div>"Nof," řekl.</div><div><br /></div><div>"Ano, je hezký, že?" Brumbál ho po něm poklepal, "jenom tvůj nedostatek sebeúcty ti nedovolil nechat si ho opravit, dítě. Tak brzo byl zlomený, že si ani neviděl, jak tvoje tvář vypadá doopravdy. Také moc nepomohlo, že si měl vyražené zuby. Samozřejmě, právě teď máš jenom dva zuby, nemůžu ti ukázat, jak by vypadaly, kdyby ti je Poppy narovnala."</div><div><br /></div><div>Severus otevřel pusu. Ano, Albus měl pravdu. Co se zubů týče, všechno co měl, byly dva drobné zuby na spodní čelisti. Hluboce si povzdychl.</div><div><br /></div><div>"Teď pojď, po dnešku potřebuješ odpočívat. Jsem rád, že jsi zpátky živý a zdravý a jen co se vrátíš</div><div>zpět do svého věku, budeš mi muset o všem povyprávět."</div><div><br /></div><div>Albus ho donesl k toaletnímu stolku a položil ho na něj. Severus uhnul pohledem. Nějak ho plnou</div><div>silou přepadly rozpaky, teď když Albus ví, že byl celou dobu dospělý.</div><div><br /></div><div>Ředitel se na něj hřejivě usmál.</div><div><br /></div><div>"Dítě, pokud si pamatuješ, tak jsem se o tebe, během první války, několikrát staral."</div><div><br /></div><div>Harry milosrdně zůstal stát vzadu a Albus mu rychle pomohl. Nevrle se podíval na svou postýlku. Po vyčerpávajícím dni a emocionálnímu napětí opravdu nechtěl být sám. Není pochyb o tom, že Albus mu nevyhoví.</div><div><br /></div><div>Když byl položen do postýlky, poslušně si lehl, nemotorně přes sebe přetáhl deku a odvrátil se od</div><div>Albuse, aby skryl slzy, které mu zase tekly po tvářích. Čekal, dokud se nezavřou dveře.</div><div><br /></div><div>Místo toho mu ruka pohladila vlasy.</div><div><br /></div><div>"Neopustím tě, Severusi," jeho pokrývka byla odhrnuta, narovnána a znovu obalena kolem něj.</div><div><br /></div><div>"Zítra ráno nám Filius řekne, co objevil a uvidíme co s tvým navrácením do původního věku, dobře?Nyní spi, můj unavený chlapče."</div><div><br /></div><div>Jemné broukání a teplá ruka, která třela jeho záda dopomohla Severusovi k překvapivě poklidnému spánku.</div> http://kivi-povidky.blog.cz/1104/5-kapitola http://kivi-povidky.blog.cz/1104/5-kapitola Dejte si pozor na pošetilé mávání hůlkou. Mon, 11 Apr 2011 20:35:29 +0200 <div style="background-color:#fc0"><span style="color:#800000">Tak další měsíc další kapitola :D. Přijde mi docela vtipná...v angličtině :d Mě se moc dobře přeložit nepodařila, ale tak snad si tu situaci představíte a pochopíte :D:D</span></div><div><span style="background-color:#fc0;color:#800000">Překládala jsem to teď v noci, takže to bude asi trošku kostrbatý, ale už nemám sílu to nějak po sobě číst :D Možná zejtra....nebo mi to spíš napište do komentů :D</span></div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Albus se podíval na Harryho a Severuse, kteří seděli na zemi kanceláře a hráli si s kostkami. To znamená, že Harry stavěl věže a Severus je bořil. Usmál se.</div><div><br /></div><div>"NE Pottere, nesnesu se dívat na Nebelvírské barvy ani o minutu déle!"</div><div><br /></div><div>Potter pořád stavěl rudozlaté věže a snažil se ho přimět, aby hrál hloupé dětské hry. Vytočený</div><div><br /></div><div>Severus se pokusil udeřit do věže a spokojeně sledoval, jak kostky popadaly.</div><div><br /></div><div>Dovnitř vlétla sova. Neznepokojený, protože do kanceláře během dne vlétává mnoho sov, se</div><div>Severus snažil popadnout kostky předtím, než se Potter pokusí znovu postavit věž.</div><div><br /></div><div><br />"Zvláštní," zamumlal Brumbál.</div><div><br /></div><div>Co bylo tak zvláštní? Přemýšlel Severus.</div><div><br /></div><div>"Co je zvláštní, řediteli?" zeptal se Harry.</div><div><br /></div><div>"Správní rada se se mnou chce setkat a využít Bradavice jako místo setkání," odpověděl ředitel,</div><div>"Obvykle se nescházejí během Vánočních prázdnin. Nemohu odmítnout tento požadavek."</div><div><br /></div><div>"Měl byste?" zeptal se Harry, "je tak špatné, že přijdou na schůzku?</div><div><br /></div><div>"To nemohu říct, je to jen poněkud zvláštní událost."</div><div><br /></div><div>Brumbál zvedl Severuse. "A ty můj chlapče, potřebuješ trochu více čerstvého vzduchu."</div><div><br /></div><div>Studoval malou tvář se zjevnou náklonností.</div><div><br /></div><div>Albus ho slepě miloval. Pro to nebylo žádné jiné slovo. Albuse, bavilo chodit s ním v náručí, tiše na něj mluvit, vrkat, a houpat ho. Bylo to nepříjemné a trapné a část z něho chtěla prostě vyskočit z náručí starého muže. A další část si vychutnávala, že je chtěný, zbožňovaný a obstarávaný.</div><div><br /></div><div>Nesmysl. Nemohl se poddávat takovýmto pocitům. Albus měl zřejmě rád nemluvňata. Nikdy se nestaral o staršího Severuse.</div><div><br /></div><div>Tahle myšlenka zasela do jeho srdce strach. Co když ho Albus nikdy nepromění zpět v dospělého, protože ho má radši jako dítě? Ne - potřebuje špeha. Ale byla to příležitost, která se vyskytne jednou za život. Co když si myslí, že může napravit Severuse tím, že ho donutí znovu vyrůst? Co když NECHCE zpátky jeho jako dospělého?</div><div>…</div><div>Co by dělal, kdyby někdy zjistil, že jen jeho tělo se přeměnilo v nemluvně?</div><div><br /></div><div>"Nuže, celá skupina přijde odpoledne, zatímco bude Severus spát, takže po dobu kdy budeš pryč, by všechno mělo být v pořádku," řekl stařec, čímž ho jemně vyhazoval.</div><div><br /></div><div>Harry na svojí cestě k Hagridově boudě přecházel po pozemcích. Poloviční obr byl většinou v Zapovězeném lese, když se na škole neučilo, ale bouda by měla být otevřená a mohl by tam být Tesák.</div><div><br /></div><div>Náhle ho hlasy zastihly nepřipraveného.</div><div><br /></div><div>"Imperio!"</div><div><br /></div><div>S rozšířenýma očima se Harry plížil kolem boudy, aby uviděl jak Lucius Malfoy zakouzlil Nepromíjenou na člena Správní rady.</div><div><br /></div><div>"Teď jdi a přines mi Snapea. Je to desetiměsíční chlapec, pravděpodobně v ředitelových komnatách. Nevracej se, dokud ho nenajdeš."</div><div><br /></div><div>Muž se skelnýma očima odešel.</div><div><br /></div><div>Harryho ruce svědily v touze popadnout hůlku a pořádně Malfoye proklít, ale věděl, že by to byl příliš velký risk. Pomalu se odplížil pryč a uháněl k hradu hned, jak byl z dohledu. Musel varovat Albuse a ujistit se, že Severus byl v bezpečí.</div><div><br /></div><div>Severus ležel ve své postýlce s široce otevřenýma očima. Albus se o něj nestaral. Málem spadl do pasti. Albus se staral jenom o nemluvně, kterým je teď, stejně jako Potter.</div><div><br /></div><div>Ačkoli to od Pottera očekával. Ve skutečnosti byl Potterem příjemně překvapen. Neposmíval se mu ani, když byli sami. Chlapec se o něj dobře staral a ukazoval mu respekt, kterého se mu nedostávalo jako dospělému. Nebo ho možná jenom neviděl.</div><div><br /></div><div>Být stále dítětem bylo hrozné. Začínal se dostávat přes rozpaky kdykoli Albus měnil jeho plínu, ale bylo to stále ostudné a proto chtěl zpátky schopnost kontrolovat své tělo. A mazlení…no, když by měl být k sobě upřímný, tak to nebylo tak špatné. A jelikož ani jeden nevěděl, že si udržel svou dospělou mysl, tak si mohl užít trochu srdečnosti, kterou nikdy v životě neměl.</div><div><br /></div><div>Všechno to byla lež. Albus se s ním nemazlil a nestaral se o něj, protože by ho miloval. Dělal to jen, protože má rád nemluvňata. Nebo možná protože doufal, že ho tím změní v lepší osobu.</div><div>Bude velmi zklamaný, až jednou zjistí, že má stále dospělou mysl. Merline, nikdy nebude dost dobrý, že?</div><div><br /></div><div>Naštvaný sám na sebe kvůli brečení, začal Severus hromadit všechny hračky, které mu Albus dal. Vytáhl se na tyče a balancoval na hromadě. S jistým úsilím se mu podařilo dostat nohu přes okraj postýlky. Teď přistání. Pevně se držel oběma rukama a přetočil se přes okraj, ztratil bod rovnováhy a visel na rukou jen chvíli předtím, než přistál na své plíně.</div><div><br /></div><div>Konečně nějaké využití, pro tyhle ďábelské věci.</div><div><br /></div><div>Chození nešlo. Nezáleželo na tom, jak se snažil, ale nedokázal najít rovnováhu. Tohle tělo bylo malé a mělo jiné proporce. Takže se rozhodl plazit.</div><div><br /></div><div>Opustil Brumbálovu pracovnu, rád že nebylo potřeba žádné heslo na to, aby se dostal VEN, a plazil se po chodbách.</div><div><br /></div><div>Kam jít? Ven? Ale tam nic nebylo. Těžko se mohl plazit celou cestu do Tkalcovské ulice. Tak tedy sklepení. Měl by být schopen schovat se ve svých komnatách předtím, než zjistí jak chodit a kouzlit.</div><div><br /></div><div>Pitomý tvrdý kámen. Proč je nikdy nenapadlo dát do celého hradu koberec? Z toho kamene ho bolely ruce a nohy. Na chvíli se zastavil.</div><div><br /></div><div>Najednou nad sebou ucítil stín a plazil se tak rychle, jak jen dokázal. Netrvalo dlouho a byl zvednut. Křičel, ale ruka přes jeho ústa zabraňovala zvukům dostat se ven. Jeho malé tělo nemohlo bojovat proti silným rukám.</div><div><br /></div><div>Les. Bral ho do lesa! Alespoň kentauři neubližují dětem, ale jiní tvorové ANO! Byl by pěkná akromantulí svačinka.</div><div><br /></div><div>"No vidím, že jsi uspěl," řekl velmi dobře známý hlas, "Dobře. Podej mi ho."</div><div><br /></div><div>Byl přesunut do Luciusova náručí.</div><div><br /></div><div>"Mohl bys být užitečný i jindy, takže jsi, pro teď, unikl smrti," řekl Lucius, nechal muže bez rozkazů stát a přemístil se.</div><div><br /></div><div>Oh Merline. Samotný trůnní sál Temného pána. Kompletní shromáždění Smrtijedů.</div><div><br /></div><div>"Luciusi Malfoyi! Přece víš lépe jak držet dítě!"</div><div><br /></div><div>Teď, když to zmínila, si uvědomil, že Lucius ho držel docela nešikovně. Zafňukal. Narcisa se přihnala a vzala si ho z manželových rukou.</div><div><br /></div><div>"To jsem tě nic nenaučila, když byl Draco malý?" plísnila ho, "Dokonce i tady Bela věděla jak ho držet, když mu byl měsíc."</div><div><br /></div><div>Bela přikývla a zvědavě se přiblížila. "Oh, kdo mohl vědět že Snape může být tak roztomilé dítě?"</div><div><br /></div><div>Lucius tam jen zaraženě stál.</div><div><br /></div><div>"Oh, ano, to je," zavrněla Narcisa. Merline. Ta ženská byla horší jak Albus. Ale Albus neměl ani zdaleka tak hezká prsa. A jeho hlava nikdy nebyla k Narcisinému svůdnému tělu tak blízko.</div><div><br /></div><div>Tedy - mohl by si toho užít, tak dlouho, jak jen to půjde.</div><div><br /></div><div>Přitulil se blíž k ženě a pozoroval její bláznivou sestru s velkýma temnýma očima. Severus přemýšlel, co se bude dít dál. Červíček se k němu posunul a nabídl mu malého vycpaného hada, kterého laskavě přijal. V mizivém okamžiku se velký počet Smrtijedů rozplýval nad nemluvnětem. Severus se zahihňal a přitulil se k Narcisiným prsům a krku, při tom vytrhl Luciusovi vlasy a "omylem" praštil Červíčka do oka.</div><div><br /></div><div>Voldemort se na tento obrázek díval se směsicí zmatení a znechucení.</div><div><br /></div><div><br />"Stačilo!" zasyčel, "Narciso, podej mi to dítě."</div><div><br /></div><div>Žena ho držela pevněji. "Neublížíte mu, že ne?"</div><div><br /></div><div>Temný pán protočil oči v sloup. "Podej mi ho."</div><div><br /></div><div>Belatrix se připojila. "Takhle je roztomilý. Nemůžeme si ho nechat?"</div><div><br /></div><div>"NE! Ne, ne, ne!" zakřičel hystericky muž s hadím vzhledem, "Brzy bude navrácen do původního stavu. Lucius již má kouzlo. Narciso, předej mi jej. Hned,"</div><div><br /></div><div>Hned jak byl přesunut, Severus zvážil pláč. S Temným pánem to nebude dobré, ale mohl se spolehnout na ochranářský pud Narcisy a Belatrix. A Lucius nikdy nepůjde proti své ženě. Nikdy.</div><div><br /></div><div>"Nyní, když Lucius pracuje na kouzle, se můžeme vrátit k našim věcem."</div><div><br /></div><div>Co se proboha děje, tohle nemůže být pravda, dobrá věc je že tu nejsou žádné kamery, jinak by musel zabít všechny v místnosti.</div><div><br /></div><div>Seděl na KLÍNĚ Temného pána! Držen v jeho rukách.</div><div><br /></div><div>Severus se podíval nahoru. Temný pán se podíval dolů.</div><div><br /></div><div>Bylo to teď nebo nikdy. Nikdy jindy by se to nepovedlo.</div><div><br /></div><div>Plivl slinu do obličeje Temného pána stejně tak, jak to udělal s Potterem.</div><div><br /></div><div>Celá místnost utichla.</div><div><br /></div><div>"Narciso…" řekl klidně Voldemort.</div><div><br /></div><div>"Ano, můj Pane?" její hlas zněl trochu nervózně.</div><div><br /></div><div>"Myslím, že bude nejlepší, když si ho znovu vezmeš."</div><div><br /></div><div>"Ano, můj Pane," Narcisa rychle vzala dítě do svého náručí. Severus se vnitřně usmál.</div><div><br /></div><div>"Teď, kde jsme byli. Ano. Potterova situace."</div><div><br /></div><div>Potter?</div><div><br /></div><div>"Jak víte, už jednou jsem Potterovi nabídl, aby se ke mně připojil, když mu bylo jedenáct. Odmítl mě."</div><div><br /></div><div>Samozřejmě. Úžasný Zlatý Nebelvírský chlapec.</div><div><br /></div><div>"Avšak nyní, poté co byl několikrát poslán zpět domů, kde byl zneužíván, si možná uvědomil, že je připraven na změnu. Možná že se stal zahořklým. Zlomené kosti, o kterých víte, že by jim mohlo být lehce zabráněno, vás mohou udělat poněkud zahořklým."</div><div><br /></div><div>Potter byl zneužívaný?</div><div><br /></div><div>Náhle věci začaly dávat smysl. Hubený kluk s příliš dospělým chováním, když byl ve škole, žádné hračky, hlídání dětí a povinnost v deseti letech přispívat na rodinné rezervy…</div><div><br /></div><div>Potter byl zneužívaný.</div><div><br /></div><div>"Máme mu tedy poskytnout nabídku, můj Pane?" zeptala se Belatrix.</div><div><br /></div><div>"Ano. Musím jen vymyslet jak. Chlapce se v domě jeho příbuzných nemohu dotknout. Jsou zde krevní ochrany."</div><div><br /></div><div>On o tom pochyboval. Krevní ochrany, jakkoli silné, mají pár slabin. I když Dursleyovi poskytli Harrymu střechu nad hlavou, tak mu nikdy neposkytli domov v plném slova smyslu. Nebyl členem domácnosti. To mohlo ochrany oslabit. V kombinaci s tím, že Temný pán použil Potterovu krev ke svému zrození, by měl jen malé potíže s tím nakráčet si do Zobí ulice, pokud by chtěl.</div><div><br /></div><div>Ale naštěstí, Voldemort, stejně jako Albus, byl plně přesvědčený o nedotknutelnosti těchto ochran.</div><div><br /></div><div>Dobré bylo, že Lucius ho již brzy vrátí zpátky. Bude muset zkontrolovat ochrany a vhodit do Albusovi tváře důkazy, že by bylo lepší, kdyby byl chlapec někde jinde.</div><div><br /></div><div>My o vlku…</div><div><br /></div><div>Lucius se vrátil s knihou v ruce a příliš sebejistou aurou, která Severusovi řekla, že byl ve skutečnosti extrémně nejistý. Prostě skvělé.</div><div><br /></div><div>"Polož ho na podlahu, Cisy," přikázal Lucius.</div><div><br /></div><div>Severus se zavřenýma očima potichu seděl.</div><div><br /></div><div>Kouzlo. No tak, kouzlo. Co tak Luciusovi trvá?</div><div><br /></div><div>Něco teplého a svrbivého do něj udeřilo, následováno vzdechy a sténáním.</div><div><br /></div><div>"Nerostu. Proč nerostu? Co se stalo?"</div><div><br /></div><div>Zoufalé nářky stále desetiměsíčního Severuse se ozývaly po místnosti.</div><div><br /></div><div>"Omlouvám se, můj Pane, omlouvám se! Samotné kouzlo by mělo být tímhle odstraněno, ale kombinace s těmi jinými ho nějak změnila!"</div><div><br /></div><div>Voldemort podrážděně zasyčel. "Je tu někdo kdo by to zvládl?"</div><div><br /></div><div>Lucius se krčil na podlaze. "Filius Flitwick je jediný který má šanci, Mistře, jelikož má schopnosti a přístup ke všem informacím."</div><div><br /></div><div>"Dobře tedy. Pošli ho zpátky, jen ať ten starý blázen vynaloží prostředky na jeho uzdravení."</div><div><br /></div><div>Narcisa a Belatrix vypadaly tímto trochu pobouřeně.</div><div><br /></div><div>Severus bojoval a křičel.</div><div><br /></div><div>"Ne, ne, nechci jít zpátky do Bradavic! Okamžitě mě pust!"</div><div><br /></div><div>Nepomohlo to. Byl přenesen zpět k hradu, kde ho Lucius položil na práh Hagridovi boudy, předtím než zmizel tak rychle, jak jen mohl.</div> http://kivi-povidky.blog.cz/1101/4-kapitola http://kivi-povidky.blog.cz/1101/4-kapitola Dejte si pozor na pošetilé mávání hůlkou. Sun, 30 Jan 2011 02:21:33 +0100 <div><span style="color:#930">Tak jsem to se slepenýma očima dopřekládala :D. Dneska mi to celkem šlo, jen nevim jestli to nebyl jenom můj pocit a nebude to neprosto strašný :D:D. No nic. Užijte si kapitolu :).</span></div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Dřevěné tyče.</div><div><br /></div><div>Skvělé.</div><div><br /></div><div>Položili ho do dětské postýlky a teď se nemohl dostat ven. Odhrnul přikrývky a přemýšlel, proč byl tak mokrý a studený. Když si uvědomil, co to bylo, zbledl. Jak, JAK mohl mít mokré plenky? Jak si mohl nevšimnout, že potřebuje použít koupelnu? Ve frustraci popadl tyče, nemotorně se mu podařilo vytáhnout na nohy a zjistil, že není schopný chodit. Nemohl najít tu správnou rovnováhu. Přelézt přes okraj bylo nemožné.</div><div><br /></div><div>Najednou se pod ním rozjely nohy a on přistál na mokré pleně. Která byla víc než jen mokrá, jak si teď všiml. Oh Merline, tohle se mu určitě nedělo! Tohle se nemůže dít. Proč ho tohle příšerné tělo neposlouchá, ale musí ho stále ponižovat?</div><div><br /></div><div>Kolébal se tam a zpět a cítil se naprosto mizerně. Dokonce si ani nevšiml slz, které mu tekly po tvářích.</div><div><br /></div><div>Takhle ho našel Albus asi o hodinu později.</div><div><br /></div><div>"Severusi? Co se děje?"</div><div><br /></div><div>Naklonil se nad postýlku a okamžitě ten problém ucítil. Dítě sedělo celé mokré a studené.</div><div><br /></div><div>"Oh, drahoušku," zvedl dítě z&nbsp;postýlky a zabalil ho do jedné, nejméně vlhké, deky, "To je pořádku, neplač. Napustíme ti hezky teplou vanu a umyjeme tě."</div><div><br /></div><div>Severus byl příliš v&nbsp;šoku na to, aby se staral. Tiše Brumbálovi povolil, aby ho svlékl a odstranil špinavou plenu. Vyhýbal se pohledu na muže, protože se obával, aby ho jeho zrádné tělo znovu nezradilo a on nepropukl v&nbsp;pláč. Jemné ruce ho zvedly a položily do teplé vody. Zima která pronikla do celého jeho těla, pomalu mizela spolu s&nbsp;vodou.</div><div><br /></div><div>"Je to lepší, hmmm?" Brumbál ho jemně posadil a přidržoval ho jednou rukou, zatímco tou druhou mu myl vlasy.</div><div><br /></div><div>"Kdo je můj sladký chlapec, hmmm?"</div><div><br /></div><div>"Nemluv takové nesmysly, Albusi," poznamenal unaveně a pro jednou ignoroval blábolení, které vyplynulo z&nbsp;jeho úst.</div><div><br /></div><div>Zašklebil se, když byl vyndán z&nbsp;vody - zima. Ale brzy byl osušen a zabalen do jemného ručníku.</div><div><br /></div><div>"Tak pojďme ti najít nějaké oblečení z&nbsp;té hromady, kterou Harry včera koupil," řekl Albus nesoucí dítě zpět do ložnice a položil ho na svou vlastní širokou postel.</div><div><br /></div><div>"Merline Albusi, bude stát za to přiznat, že jsem si celou dobu udržel svojí dospělou mysl, až se vrátím do svého věku, i když jen proto, abyste nikdy neututlal, že jste mě jednou vzal do své postele," řekl Severus pobaveně.</div><div><br /></div><div>Naneštěstí, všechno co Brumbál rozuměl, bylo "A-by" a hodně roztomile znějícího bublání. Což spustilo jeho otcovský pud a vedlo k&nbsp;tomu, že Severus se stal, k&nbsp;jeho naprosté hrůze, předmětem dlouhého mazlení.</div><div><br /></div><div>Harry vstoupil jen o chvilku později.</div><div><br /></div><div>"Á, tady jsi." Brumbál podal Severuse klukovi, "Je vykoupaný a oblečený, ale potřebuje snídani."</div><div><br /></div><div>"Jistě," Harry přesunul dítě na svůj bok, když se hrabal ve věcech, které koupil předešlý den.</div><div><br /></div><div>"Ah, tady." Vyndal láhev a malou misku, na které byly namalovány kachny. "Chtěl by si láhev nebo kaši?"</div><div><br /></div><div>Je mu deset měsíců, Harry!" plísnil ho Brumbál, "nezná rozdíl."</div><div><br /></div><div>Harry starce ignoroval.</div><div><br /></div><div>No, být krmen Potterem bude příšerné tak jako tak, ale jestli se to muselo stát, tak mnohem radši bude mít kaši. Natáhl se a popadl misku.</div><div><br /></div><div>"Tak tedy kaši," Harry poslal zmatenému ředitelovi úšklebek.</div><div><br /></div><div>Potter ho zvedl do vysoké židličky a připoutal ho - taky dobrá věc, jelikož jeho rovnováha se zdála vypnutá kdykoli se snažil postavit nebo pohnout.</div><div><br /></div><div>Mezitím přebuzený domácí skřítek, který byl posedlý Potterem - Molly? Ne, byl to "on"…Dobby - naplnil misku jemnou kaší.</div><div><br /></div><div>Oh dobře. Lepší než nic.</div><div><br /></div><div>"Umím se najíst sám, Pottere," snažil se zavrčet, když mu spratek držel lžičku před pusou. Chtěl si jí vzít, ale byl zadržen rukou, která ho vzala za paži.</div><div><br /></div><div>"Je mi líto, ale nemůžeš se najíst sám. Ne, když nechceme ředitelův pokoj pokrýt kaší. Víš co, na oběd tě vezmu do kuchyně a zeptám se domácích skřítků, jestli by ti dali nějaký prostor, kde se můžeš zkusit najíst sám, který se dá dobře uklidit."</div><div><br /></div><div>Taková DRZOST od toho kluka! Naznačující že je nějaký druh…druh…DÍTĚTE, kterému se ani nemůže věřit, že se sám nají!</div><div><br /></div><div>"Tisíc bodů z&nbsp;hmpfrf…" jeho připomínky byly zhaceny Potterem, který mu vrazil lžíci s&nbsp;kaší do pusy.</div><div><br /></div><div>Vlastně to nechutnalo tak zle, jak to vypadalo. Právě si uvědomil jak je hladový. Polkl a otevřel netrpělivě ústa pro další lžíci.</div><div><br /></div><div>Ignoroval Potterův smích a jednoduše se soustředil na snídani.</div><div><br /></div><div>Filius by si měl raději pospíšit s&nbsp;tou zatracenou protikletbou.</div><div><br /></div><div>**</div><div><br /></div><div>"M-M-Můj P-Pane?"</div><div><br /></div><div>"Ano, Luciusi?"</div><div><br /></div><div>"Můj Pane, žádám Vás o slitování, ale můj syn mi zaslal - zprávy."</div><div><br /></div><div>"Dobré nebo špatné?"</div><div><br /></div><div>Lucius byl trochu zmatený. "J-Já nejsem si jistý, můj Pane. Myslím, že špatné."</div><div><br /></div><div>"No, co se stalo?"</div><div><br /></div><div>"To-To Snape, Pane. Draco mi řekl, že Potter s&nbsp;přáteli se dostali do boje, a když se Snape snažil</div><div>zasáhnout, kombinace kouzel, která jej zasáhla, ho přeměnila v&nbsp;kojence."</div><div><br /></div><div>"Kojence?" řekl Voldemort omráčeně. "Můj Mistr lektvarů je slintající dítě?"</div><div><br /></div><div>"Podle Draca, ano můj Pane. V&nbsp;současné době je v&nbsp;péči Brumbála. Hledají protikletbu.</div><div><br /></div><div>"Ah. Nikdy jsem neslyšel, Luciusi, o kouzlech, které by měli takový efekt, dokonce i když jsou</div><div>zkombinované…existuje několik starobylých, které by to dokázaly, ale jediné kopie těchto knih jsou v&nbsp;knihovně Blacků, mé, tvé a knihovně Snapea. Kdo vyvolal hádku s&nbsp;Potterem?"</div><div><br /></div><div>Lucius sebou škubl a skrčil se. "D-Draco, Pane…"</div><div><br /></div><div>Voldemort obrátil oči v&nbsp;sloup, což vypadalo obzvlášť děsivě s&nbsp;jeho rudými zorničkami. "To jsem měl předpokládat. Dobře tedy. Bello, Rastabane, Narcisso - běžte najít protikletbu. Luciusi ty jdi do Bradavic a přines Snapea."</div><div><br /></div><div>"Pane?"</div><div><br /></div><div>Voldemort netrpělivě zavrčel, "Ale no tak, Luciusi, je to dítě. Určitě i TY dokážeš zvládnout dítě?"</div><div><br /></div><div>Tajně si Lucius pomyslel, že je pravděpodobně lepším adeptem na zvládnutí dítěte než Temný pán, ale na to aby to řekl nahlas, si příliš cenil svého života.</div><div><br /></div><div>**</div><div><br /></div><div>Severus seděl na podlaze kanceláře a sledoval Harryho, jak vybaluje množství předmětů.</div><div><br /></div><div>"Teď horší věc je, že nemám tušení, co jsou tyhle hračky zač a co dělají, takže budeme muset experimentovat, dobře?"</div><div><br /></div><div>"Vážně, Pottere, myslel bych si, že ti tví příbuzní koupili každou hračku, kterou si lze představit," ušklíbl se Severus.</div><div><br /></div><div>Harry jednu rozbalil. "Ah. Co je asi tohle?"</div><div><br /></div><div>Držel v&nbsp;rukou čtvercovou krabici, která v&nbsp;sobě měla pár vyřízlých tvarů. Zapadaly do toho kostky různých tvarů a velikostí.</div><div><br /></div><div>"Oh pro Merlina, Pottre, dejte to sem."</div><div><br /></div><div>Severus si přitáhl krabici blíž, popadl jednu kostku a našel správnou díru, do které jí vložil.</div><div><br /></div><div>Vlastně napasování kostky dovnitř mu přišlo trochu těžké s&nbsp;jeho nespolupracujícími prsty, ale zvládl to.</div><div><br /></div><div>"Ah, skvěle!" Potter se usmál a otočil se zpátky k&nbsp;ostatním věcem.</div><div><br /></div><div>Uh oh. Na co ten spratek myslel tentokrát?</div><div><br /></div><div>Před něj byl postaven malý plastový kotlík stejně jako několik větších nádob. Vypadaly, že obsahují barevný prášek, ale nešly nijak otevřít.</div><div><br /></div><div>"Vím, že je to nic v&nbsp;porovnání s&nbsp;tvojí prací jako dospělého, ale uvědomil jsem si, že Mistr jako ty se s&nbsp;tou schopností narodil."</div><div><br /></div><div>Severus opatrně zvedl nádobu a experimentálně jí zatřásl. Trochu prášku se sesypalo dolů a usadilo se v&nbsp;kotlíku.</div><div><br /></div><div>"No, Pottere, pojďte si hrát," ušklíbl se, "tenhle druh práce s&nbsp;lektvary sedí na vaší úroveň schopností. Měl bych vám jeden takový set pořídit na hodiny."</div><div><br /></div><div>Potter zvedl plyšového draka. "Neměl jsem žádné hračky," řekl jemně, "muselo by to být hezké."</div><div><br /></div><div>Žádné hračky? Ne, Potter se jen snažil získat jeho sympatie. Naproti tomu - nevěděl, že Severus mu stále rozumí. Nemělo žádný smysl lhát. Aha, asi prostě jen nerozuměl, to bude vše.</div><div><br /></div><div>"Dudley dostal na svoje jedenácté narozeniny 39 dárků," řekl Potter, ležící na břiše na koberci a hrající si s&nbsp;hračkami. Ubohé. Naproti tomu, JEMU bylo 37 a hrál si s&nbsp;hračkami.</div><div><br /></div><div>"Bylo fantastické, když jsem poprvé dostal na Vánoce dárek," zdálo se, že teď ve spratkovi rostla nostalgie. Na jeho věk.</div><div><br /></div><div>"Moje první Vánoce byly v&nbsp;Bradavicích. Paní Weasleyové pro mě vyrobila můj první svetr."</div><div><br /></div><div>Vzhlédl a usmál se. "Kdybys byl dospělý, řekl by si, že jen lžu, abych si získal pozornost. Ah dobře tedy. Takže, spal by si radši s&nbsp;vycpaným medvídkem nebo jednorožcem?"</div><div><br /></div><div>Hráli si dlouho. Nebo spíš, Harry si hrál. Severus jen testoval hračky, takže je Potter nemohl zničit.</div><div><br /></div><div>Nakonec zívnul a protřel si oči.</div><div><br /></div><div>"Čas na oběd a spánek," Harry ho zvedl a připojil se k&nbsp;Brumbálovi který právě dokončil ranní papírování.</div><div><br /></div><div>"Ah, Harry. Jak to šlo?"</div><div><br /></div><div>"Moc dobře, pane, je to sladké dítě. Ale teď potřebuje oběd a zdřímnout si."</div><div><br /></div><div>Kaše, kterou dostal, nebyla špatná, ale Severus si vroucně přál, aby mu někdo dal něco TUHÉHO. Tekutiny jsou nudné až na ty alkoholické a on pochyboval, že mu něco takového dali.</div><div><br /></div><div>"Vyměním mu plínu a dám ho do postele," řekl Harry po obědě.</div><div><br /></div><div>Potter? Převléknout a uložit ho do postele? To bylo tak špatné, že pro to nebyla žádná slova. Možná jedno.</div><div><br /></div><div>"WAAAHHHHHHHHH!"</div><div><br /></div><div>Nikdo by nemohl být překvapen, kdyby domácí skřítkové dole v&nbsp;kuchyni z&nbsp;toho křiku ohluchli.</div><div><br /></div><div>"Aby," vzlykal Severus, "Aby."</div><div><br /></div><div>"Myslím, že chce vás, pane," pochopil Potter, "tady."</div><div><br /></div><div>Brumbál si ho od toho kluka vzal, držel ho proti svému ramenu a jemně třel jeho záda.</div><div><br /></div><div>"Tady jsi maličký, nemusíš se tak rozčilovat. Čas na spánek, můj sladký chlapče.</div><div><br /></div><div>Brzo byl znovu zastrčen ve své postýlce, nevědomě si cucajíc svůj palec a všichni tři v&nbsp;blažené nevědomosti o dopisu, který mířil jejich směrem.</div><div><br /></div><div>Něco zlé přichází…</div> http://kivi-povidky.blog.cz/1012/3-kapitola http://kivi-povidky.blog.cz/1012/3-kapitola Dejte si pozor na pošetilé mávání hůlkou. Tue, 28 Dec 2010 03:17:33 +0100 <div><span style="color:#930">Další díl překladu, chvilku mi trvalo než jsem přišla na to jak přeložit "</span><span style="color:#930">blew a wet raspberry"...ale nechala jsem to tak jak to je teď :) Kdyby někdo věděl jak to přeložit líp, tak mi to prosím napište do komentářů a já to opravim :).</span><br /></div><hr /><div><br /></div><div>"PUSŤTE MĚ, NEDĚLEJTE TO, NE, ŘEDITELI, NEEEEEEEE!"</div><div>Severus kopal, křičel a bojoval celou jeho desetiměsíční silou, díky čemuž přiváděl ředitele k&nbsp;šílenství.</div><div>"Severusi, dítě, zůstaň v&nbsp;klidu! Jak ti mám nasadit plínku, když mě stále kopeš!" Brumbál byl zoufalý. To dítě s&nbsp;ním stále bojovalo s&nbsp;malou zkroucenou červenou tváří.</div><div>Severus přestal s&nbsp;jeho tirádou, otrávený při zjištění, že mu po tvářích tečou slzy.</div><div>"Prosím, Albusi, nechte mi nějakou důstojnost. Nechci být nahý a nechci, abyste mi nasadil plínu. Prosím, já vás žádám."</div><div>Naneštěstí, Brumbál si nevšiml ničeho jiného kromě snížené hlasitosti, využil příležitosti a rychle dítě položil.</div><div>Ležel ztuhle s&nbsp;očima zavřenýma a ruce sevřené do pěstí, Severus prohrál boj o poslední kousek své důstojnosti. Alespoň to byl Albus. Mohlo to být horší. Mohla to být Minerva nebo Poppy nebo, Merline chraň, Potter.</div><div>Ozvalo se zaklepání na dveře. My o vlku…</div><div>"Ah, Harry. Mám na tebe prosbu," řekl ředitel vesele, "jelikož jsme jediní, kteří zůstávají přes prázdniny na hradě, musíme se postarat o Severuse. Nuže, tady je povolení pro vstup do Prasinek. Budeš s&nbsp;sebou muset vzít Severuse, protože nemám tušení, jaké číslo oblečení potřebuje. Vrať se na večeři."</div><div>Harry tiše stál s&nbsp;povolením v&nbsp;ruce. "Pane řediteli?"</div><div>"Ano, můj chlapče? Je v tom nějaký problém?"</div><div>"Pane…co přesně mám dělat se Snapem v&nbsp;Prasinkách?"</div><div>"Profesorem Snapem nebo právě teď se Severusem."</div><div>"Profesor Snape je postačující," Zavrčel Severus s&nbsp;růžovou, a od slz mokrou, tváří. "Nepotřebuji mít žádné familiérnosti s&nbsp;Potterem, děkuji vám."</div><div>"Nezní moc šťastně, že má jít se mnou…" Ohradil se Harry, když bublavá odpověď nebyla doprovázena, ani v&nbsp;náznaku, úsměvem.</div><div>"Nesmysl! Je to batole. Brzy si na tebe zvykne. Potřebuje oblečení, plenky a všechno, co je nezbytné pro dítě jeho věku."</div><div>"Nebudu platit nic z&nbsp;toho co Potter koupí," varoval je Severus a snažil se vyjádřit nějaké emoce skrz jeho "agaguhs".</div><div>"Tohle léto jsem nebyl u Gringottů, pane, nemám tu moc peněz," zíral Harry na své boty.</div><div>Potter si myslel, že bude platit za nákupy? Jakkoli oprávněně, tohle bylo divné.</div><div>Severus klidně seděl na&nbsp;Albusově klíně a pečlivě zkoumal chlapce.</div><div>"Ne, Harry, za tohle nebudeš platit," usmál se Brumbál, "Já budu. Bylo by jen stěží spravedlivé koupit tyto věci za peníze ze Severusova účtu. Škola má fond k&nbsp;nahrazení majetku zničeného v&nbsp;důsledku nehod, ale přesvědčit Radu aby přispěla na dětské oblečení, by bylo obtížné a časově náročné. V&nbsp;tomto ohledu se velmi podobají ministerstvu.</div><div>Podal chlapce, zabaleného v&nbsp;plášti, Harrymu. "Buď opatrný, nechceme žádné další nehody."</div><div>Harry přikývl a vynesl klidné dítě pryč z&nbsp;kanceláře, přes Vstupní síň ven, kde byl příjemně překvapen z&nbsp;kočáru včetně testrálů, kteří byli připravení ho dovézt do Prasinek.</div><div>Severus, sedíc na Potterově boku, si povzdechl. Nesnášel, když ho někdo nosil. Proč ho prostě lidé nenechají CHODIT?</div><div>Potter ho znovu položil do svého klína, zřejmě aby se mohl dívat ven z&nbsp;okna. Hloupý kluk. Tuhle krajinu pozoroval dlouho předtím, než se Potter vůbec narodil.</div><div>"Vypadá to, že jsme soplu uvízli, hm?" řekl Potter a jemně hladil hedvábné dětské vlasy, "alespoň do té doby, než znovu vyrosteš."</div><div>Severus překvapeně vzhlédl. Uvědomil si Potter, že má stále svou dospělou mysl? Ale ne - kluk na něj jen mluvil, protože na něj nechtěl žvatlat, to co Albus shledal tak potěšující.</div><div>"Neboj se, nebudu tě cpát jenom do červené a zlaté," pokračoval Harry, "Slibuji, že nekoupím nic, co by se ti nelíbilo. Nevím, jestli si to budeš pamatovat - doufám, že ne - ale bude pro tebe velmi frustrující, že jsi byl tak bezmocný.</div><div>"To máš pravdu," zamumlal Severus naprosto překvapený, že našel pochopení tam, kde ho nejméně čekal.</div><div>Harry se usmál. "Tohle kolem holek nedělej," poradil dítěti, "mračení a dětské žvatlání k&nbsp;sobě moc dobře nejdou, vypadáš přitom neuvěřitelně roztomile. Rozplývaly by se nad tebou, Colin by vyfotil několik fotek a tvoje dospělé já by to nikdy neskouslo."</div><div>Samozřejmě se Severus při tom pomyšlení zamračil.</div><div>Jakmile vystoupili z&nbsp;kočáru, Harry si posadil naštvané dítě na bok.</div><div>"První Walker," zamumlal, "Možná, že jsi malý, ale necítím se zrovna na to nosit tě po celé vesnici."</div><div>O dvacet minut později Harry koupil kočárek a Severus, o moc šťastnější, do něj byl položen.</div><div>"Konečně si někdo uvědomil, že můžu sám sedět! Nemusím být zatraceně všude nošen!"</div><div>"Aaah, jak rozkošný," rozplývala se žena v&nbsp;obchodě, "ty jsi ale krásný chlapeček, že ano?"</div><div>Otravná ženská. Možná bych jí to mohl zkusit říct. Nakonec jeho jazyk spolupracoval dostatečně pro jedno slovo. "Odvlejskni!"</div><div>Žena se okamžitě narovnala a otočila k&nbsp;Harrymu. "Řekl právě to, co si myslím, že řekl?"</div><div>"Jenom pokud si myslíte, že řekl "odprejskni"," odpověděl Harry s&nbsp;naprosto vážnou tváří, když podepisoval útratu, která se připíše na Brumbálův účet a rychle tlačil kočárek s&nbsp;chichotajícím se Severusem pryč ze dveří.</div><div>"Dobře…oblečení, pleny, lahve a další související věci…a hračky."</div><div>Praktické věci bylo lehké sehnat. Zbývalo oblečení a hračky.</div><div>Sevrus starostlivě sledoval, jak Harry prohlížel regály.</div><div>"Ah…tady."</div><div>No, nebyla to červená ani zlatá. Byla to jasná žlutá. Mrzimor? MUSEL dát jasně najevo že Mrzimorské barvy taky nosit nebude.</div><div>"WAAHHHH!"</div><div>"Beru to jako ne," zamumlal Harry a vrátil se zpět k&nbsp;regálům.</div><div>Modrá.</div><div>"WAAHHHH"</div><div>Kaštanová.</div><div>"WAAHHHH"</div><div>"U tohohle s&nbsp;tebou musím souhlasit," poznamenal Harry žalostně, "Jen paní Weasleyová má ráda kaštanovou."</div><div>Severus se natáhl, až se mu jeho malou zavalitou ručkou povedlo zachytit nějaké oblečení.</div><div>Harry zavrtěl hlavou. "Nebudeš nosit černou. Tady."</div><div>Jemné stříbrné dupačky s&nbsp;krátkým zeleným pláštěm. Perfektní. Dupačky by nebyly zrovna jeho volba, ale nevypadlo to, že by mu dali boty a on neměl rád, když měl studená chodidla.</div><div>Harry si povzdech úlevou když dítě nezačalo křičet a přijalo oblečení. Vybral další oblečení zbarvené do zmijozelských barev, koupil pár kombinéz, ponožek a teplou zelenou bundu. Zaplatil a našel toaletu, kde rozbalil nemluvně z&nbsp;pláštně a oblékl ho.</div><div>"Tohle vám dovoluji jenom proto, že nechci být nahý a zamotaný do vašeho pláště déle než je nezbytně nutné, Pottere," varoval ho Severus.</div><div>Potter se na něj hřejivě usmál, protože bral dětské žvatlání jako známku toho, že ho dítě už lépe přijímá.</div><div>"Dřív jsem tohle dělal často," přiznal se dítěti, "Dursleyovi mě poslali hlídat dítě páru ve vedlejším bloku nebo tak nějak, když mi bylo deset. Když jsem začal, bylo jejich chlapečkovi šest měsíců, o trochu menší než jsi ty teď. Byla to zábava, i když mi strýc Vernon a teta Petunia brali všechny peníze, které jsem vydělal. Naučil jsem ho jak plivat; už to umíš?"</div><div>Potter si o to říkal. Opravdu si o to říkal. Dokonce i Albus by nebyl schopný to popřít. Prskl mokrou slinu přímo do Potterova obličeje s&nbsp;očekáváním, že kluk začne znechuceně křičet.</div><div>Místo toho se teenager smál. On se smál! Jak moc nefér se život může stát?</div><div>"Tak pojď, seženeme ti nějaké hračky a půjdeme zpátky. Pravděpodobně si budeš brzo potřebovat zdřímnout."</div><div>"Já NEDŘÍMÁM," řekl Severus rozhořčeně. Usoudil, že jakmile zjistí, že nepotřebuje plíny, šlofíky nebo láhve, mohli by ho nechat nepokoji. Bude jen muset trpět čtyři hodiny.</div><div>Po poslední zastávce, kde vyzvedli dětskou postýlku, která byla přenášena ve zmenšené podobě, se vrátili zpět do hradu.</div><div>"No," řekl Severus, "Tohle mohlo být daleko horší. Alespoň zlomek vašeho mozku stále funguje správně, Pottere."</div><div>Kdyby byl Harry schopný porozumět žvatlání nemluvněte, asi by omdlel.</div><div><br /></div><div>"Ah, Harry. Jak to šlo, můj chlapče?"</div><div>"Dobře, pane, máme všechno, ale myslím, že je profesor unavený. Podívejte."</div><div>On nebyl unavený! Dobře, možná že si mnul pěstmi svoje oči a cucal si palec, ale byl DOSPĚLÝ. Nepotřeboval šlofíky, potřeboval hezkou procházku a nízký stolek pro svůj kotlík…</div><div>Někdy během jeho úvahu ho Albus zvedl nahoru a nyní ho kolébal v&nbsp;náručí a broukal ukolébavku.</div><div>Jak se ten stařec OPOVAŽOVAL mazlit se s&nbsp;ním, jako kdyby držel vlastního vnuka. "A-by…" stěžoval si ospale.</div><div>Ředitel byl naprosto nadšený. "Pamatuje si moje jméno!"</div><div>Víc už se nezajímal. Severusova víčka začala padat, když hluboce dýchal a byl přitulený k&nbsp;hrudi svého mentora, dýchání se mu prodloužilo.</div><div>"Dospěl profesor Kratiknot k&nbsp;nějakému pokroku s&nbsp;protikletbou, pane řediteli?" Zeptal se tiše Harry.</div><div>"Je mi líto, ale musím říct ne. A upřímně si nejsem jist, jestli je to tak špatné. Mladý pan Malfoy již nepochybně oznámil svému otci, co se stalo, což znamená, že Voldemort je také informován. Dokud my nebo Voldemort nenajdeme protikletbu je přinejmenším ušetřen od setkání. Nechme ho užít si tuto úlevu."</div><div>Harry se zamračil. "Ale když Voldemort zná protikletbu a uvidí, že jsme selhali při pokusu navrácení profesora do jeho dospělého já, tak by se ho mohl pokusit unést a udělat to sám."</div><div>"Pravda," Brumbál pohladil malý nos, "Budeme muset být velmi opatrní. Tom bude očekávat naši ochranu Severuse, protože nemáme vědět, že Severus je jeho špeh. Nemá žádné Temné Znamení, vidíš?"</div><div>I ve spánku, se Severus instinktivně snažil zastrčit svojí levou ruku, když mu byl vyhrnut rukáv. Trošku se probudil a lehce zakřičel na protest. Nicméně brzy byl přenesen do jeho nové postýlky a přikryt úchvatně jemnou pokrývkou.</div><div>S&nbsp;pomyšlením, že tohle je část dětství, na kterou by si MOHL zvyknout, zakončil svůj první den omlazení klidným spánkem.</div> http://kivi-povidky.blog.cz/1011/2-kapitola http://kivi-povidky.blog.cz/1011/2-kapitola Dejte si pozor na pošetilé mávání hůlkou. Thu, 25 Nov 2010 22:18:33 +0100 <div>Tak, jen směle do toho, a kdyby jste přišli na lepší formulaci nějakých vět budu jen ráda :). Ještě jednou upozorňuju, že tohle je můj první překlad. Moje jediné zkušenosti jsou s překládáním tupých vět v hodinách angličtiny :D.<br /></div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Zvedlo se šest hůlek a stejně tak šest hlasů.</div><div>Severus Snape zasténal. Obvykle cítil mnoho pýchy k&nbsp;jeho Zmijozelům, ale tahle parta ho často dovádí k&nbsp;zoufalství. Draco Malfoy a jeho zombie se rozhodně nemohou chlubit ŽÁDNOU ze Zmijozelských kvalit.<br />Kdyby nevěděl, že to je nemožné, tak by si Severus vsadil na to, že Lucius vydíral nebo podplatil Moudrý klobouk.</div><div>Vrhl se k&nbsp;šestici s&nbsp;rozzuřeným výrazem ve tváři, připravený odebrat všechny body, které Nebelvíru zbyly. V&nbsp;mysli ale nemohl vinit Pottera. Jen málokdy začal konflikt, a když, tak jen proto, že Draco urážel jeho přátele. Vážně, co Lucius učil toho kluka?</div><div>Viděl, že Minerva McGonagallová spěchá z&nbsp;druhé strany, ale k&nbsp;dětem došel dříve on, vkročil mezi ně, právě když vystřelila všechna zaklínadla.</div><div>Nebylo by to tak zlé, kdyby jeho Zmijozelové použili zaklínadla, která se učí ve škole. A kdyby Grangerová nebyla tak horlivá studentka. Potom by se nemusel cítit trapně kvůli vedlejším účinkům spojených kleteb.</div><div>Bohužel, Dracova neznámá temná kletba zkombinovaná se silným světlým kouzlem od Harryho a prastaře vypadajícím kouzlem od Grangerové vytvořila výsledek víc než trapný.</div><div>Na chvíli ztratil vědomí, a když se probral, dřepěli vedle něj tři Nebelvíři. Minerva se vznášela nad jejich rameny.</div><div>"Probouzí se," uvedla Grangerová, s&nbsp;otočením na profesorku, žrejmou věc.</div><div>"Ugh. Obleč ho, Mi!" Weasleyho tvář byla červená jako jeho vlasy a zračila znechucení.</div><div>Potter ale zareagoval jinak. Jeho tvář neukazovala nic kromě zvědavosti a zájmu.</div><div>"Hej, maličký," řekl jemně, zatímco ostatní hlasitě debatovali o tom, co se stalo, "Omlouvám se, profesore. Nechtěli jsme, aby k&nbsp;tomuhle došlo."</div><div>Potter ho pohladil po tváři.</div><div>Moment…</div><div>Potter ho pohladil po tváři?</div><div>Snape se nebezpečně zamračil. "Pusťte mě, pane Pottere! 50 bodů z&nbsp;Nebelvíru!" to bylo to co</div><div>chtěl říct.</div><div>K&nbsp;jeho zděšení, jediné co z&nbsp;něho vyšlo, bylo: "Agggg Daaaa! WAAAHHHH!"</div><div>Poté si uvědomil, že všichni byli OBROVŠTÍ! A jeho šaty se válely kolem něj. Rozhlížel se okolo do té doby, než zachytil svůj odraz v&nbsp;jednom brnění.</div><div>Ukazoval dítě, pravděpodobně ani ne rok staré.</div><div>To byla ta chvíle, kdy doopravdy začal kvílet.</div><div>McGonagallová přerušila jeho protesty, když ho chytla v&nbsp;podpaží a vyzvedla do výšky. Zatřásla s&nbsp;ním, její tvář zkroucena rozzlobením.</div><div>"Ticho! Tohle je k&nbsp;ničemu! Kdybys nebyl tak nadšený do odebírání bodů Nebelvíru, nic z&nbsp;toho by se nikdy nestalo, ty…"</div><div>Snape vykřikl hlasitěji, frustrovaný, že všechny zvuky které vyjdou z&nbsp;jeho úst, znějí jako kvílení. Zraňovala ho, byl nahý na chodbě před studenty a byla mu ZIMA!</div><div>"NECHTE TOHO!"</div><div>Zoufalý, rozhněvaný, mladý hlas přinutil, jak zástupkyni ředitele, tak mrňavého profesora lektvarů, zavřít pusy.</div><div>"Ubližujete mu, profesorko! Neměla byste na něj takhle mluvit, nebyla to jeho vina! Teď je jenom malý, musíte s&nbsp;ním zacházet opatrně."</div><div>Potter? Potter ukazuje obavy? Svět určitě musel skončit.</div><div>Nicméně to zřejmě byla skutečnost, protože byl vzat z&nbsp;pevných rukou jeho kolegyně a přenesen na teplý plášť. Viděl Potterův obličej blízko jeho. Byl tvrdý a rozčílený, ale ne na něj.</div><div>"Vezmu ho nahoru do ředitelovy kanceláře," řekl chlapec rozhodně, "Myslím, že potřebujeme najít Malfoye a jeho kumpány a zjistit, jaká kombinace kouzel tohle způsobila."</div><div>Příliš ohromeni reagovat, ostatní tři jednoduše přijali Potterovo velení a odešli. Severus sebou lehce trhl překvapením, jak byl odnášen pryč v&nbsp;rukách syna jeho největšího nepřítele.</div><div>"Pottere, polož mě dolů. Seberu vám body. Pořád si pamatuji, jak se CHODÍ, vy hlupáku. Teď MNĚ PUST!" protestoval nadále.</div><div>Ale Potter ho jen držel pevněji a jemně ho pohladil po pozadí - oh, to ponížení - zatímco šeptal uklidňující slůvka. Kluk věděl heslo do Albusovi kanceláře, což Severuse rozmrzelo, ale právě teď za to byl vděčný, když to vypadalo, že ztratil svůj hlas.</div><div>Když vstoupili, ředitel se vzhlédl s&nbsp;těmi iritujícími jiskřičkami v&nbsp;očích.</div><div>"Ahoj Harry, jak bych ti mohl pomo…ale ne."</div><div>Vyřítil se kolem stolu a Severus našel sám sebe pod důkladnou kontrolou starého mudrce.</div><div>"Myslím, že je to naše vina řediteli," přiznal Potter, stále zníc znepokojeně. Kvůli jeho trestu o tom není pochyb. "My - Ron, Hermiona a já - jsme měli menší spor s&nbsp;Malfoyem. No, vystřelily kletby a profesor Snape, který právě přišel, aby nás zastavil, byl chycen uprostřed. Spadl na zem, a když jsme se k&nbsp;němu dostali, byl už takovýhle!"</div><div>"Ach, můj, tohle JE úplný příběh," přikývl Brumbál, s&nbsp;výrazem někoho, kdo má své zaměstnance přeměněné na batolata na denním pořádku.</div><div>"Harry, mohl bys mi ho prosím podat?"</div><div>No dobře. Když by si musel vybrat, kdo by ho měl držet, mezi Potterem a Albusem, tak radši bude u svého mentora. Natáhl ruce, jak čekal na Brumbála až ho vysvobodí od Pottera.</div><div>Albus se zachichotal, vzal si k&nbsp;sobě dítě a objal ho. Rozhořčený Severus vyjádřil další protest.</div><div>"Jen proto, že vypadám, jako batole neznamená, že jím jsem, ty starý blázne! Pust mě dolů! Hned!"</div><div>"Ach, ticho, můj maličký," zavrněl ten starý idiot a mnul jeho pozadí, "Nedělej takový povyk. Vyřešíme to tak či onak."</div><div>Harry vypadal nešťastně. "Zabije mě," zamumlal.</div><div>"To opravdu udělám," Snape se pokusil o zavrčení. Místo toho z&nbsp;něj vyplynulo malé fňuknutí, které zřejmě spustilo Brumbálův otcovský pud díky kterému byl teď lehce houpán.</div><div>"Jsem si jistý, že to tak daleko nezajde," usmál se ředitel, "nakonec, členové jeho vlastní fakulty do tohoto byli také zapleteni."</div><div>"A nelituju toho, že to malé hovno do ní bylo kdy zařazeno," zamumlal Snape ignorujíc, že jeho stížnost vyšla ven jako 'adadada'.</div><div>**</div><div>Rozhodl se, že být na ošetřovně přeměňován zpět bylo únavné. Cítil se zvláštně pohodlně, když ruka mnula jeho zadek a houpání způsobovalo, že jen těžce udržel oči otevřené. Zívl, promnul si oči a pak se uhnízdil do vousů. Nikdy si nemyslel, že ta spousta vousů může být tak jemná a voňavá po…</div><div>Změškal všechno co Draco musel říci. Probudil se a uviděl Poppy, jak nad ním stojí, mávajíc hůlkou, a tak se instinktivně odvalil pryč z&nbsp;pohovky, na kterou byl položen.</div><div>"POMFREYOVÁ, TY NEKOMPETENTNÍ IDIOTE, KDO POLOŽÍ DÍTĚ NA GAUČ A STRČÍ MU HŮLKU DO OBLIČEJE?" zařval.</div><div>"WAAAAAHHHH, WAAAAAHHHHHHHH, WAAAHHHHWAAAHHHWAAAHHH," bylo to co ostatní - Pomfreyová, McGonagallová a Brumbál - slyšeli.</div><div>"Oh, ty moje zlatíčko, ublížil sis?" zeptal se Brumbál, zvedl ho nahoru a znovu pevně držel.</div><div>Snape škytnul ve frustraci. Bylo hrozné nebýt schopný odebírat body. A ještě horší bylo, že si Albus myslí, že je nezbytné, aby jemně hladil jeho pozadí. Jak si jen vůbec mohli myslet, že ho TOHLE uklidní? ONI by chtěli uklidnit tím, že je někdo přehodí přes rameno a třískne po zadku?</div><div>Pak si uvědomil, že položil hlavu na Albusovo rameno a cucal si palec. Rychle ho vyndal s&nbsp;podivem, jak se to mohlo stát.</div><div>"Z toho co mi pan Malfoy a slečna Grangerová řekli, kombinace jejich kouzel způsobila tohle," řekla ošetřovatelka, "Filius pátrá pro protikletbě, ale to může chvilku trvat - je to ojedinělá situace. Jestli někdy najde protikletbu, tak on a Vectorová potřebují spočítat precizní výpočty předtím než by mohla být seslána. Chcete, abych ho do té doby poslala k&nbsp;svatému Mungovi na oddělení škod způsobených kouzly?</div><div>Snape se rozhodl, že by bylo nejlepší, kdyby ho tam poslali. Udrželo by ho to od zvědavých očí. Ale on nechtěl být někde sám zavřený na nemocničním oddělení, a rozhodně nechtěl opustit ty silné ruce, které ho držely.</div><div>Takže udělal jedinou věc, na kterou právě myslel. Popadl pevně Albusovi šaty a začal na ně ječet, že on k&nbsp;svatému Mungovi NEPŮJDE a že je DOSPĚLÝ a oni nemají ŽÁDNÉ PRÁVO ho tam poslat, když on nechce.</div><div>Tentokrát, i když si byl zcela jistý, že nerozuměli ani jednomu slovu, které řekl, Albus pochytil podstatu.</div><div>"Nemyslím, že si Severus přeje tam jít," řekl čaroděj klidně, "Vánoční prázdniny začínají zítra a já slíbil Harrymu, že se na ně nebude muset vrátit k&nbsp;Dursleyovým, i když jsem jediný, který tu zůstane přes prázdniny. Je jediný student, který zůstává a již viděl Severusův současný…stav. Nebude to problém."</div><div>"Slečna Grangerová mi řekla, o čem byl ten boj," informovala je McGonagallová sledujíc malého tvora, který odpočíval na Albusově rameni, "Pan Mafloy zřejmě řekl pár kousavých poznámek týkajících se Potterových rodičů, nebo spíše jejich nedostatku. Pan Potter na to nereagoval do té doby, než pan Malfoy začal tvrdit, že ho Weasleyovi přijali jen kvůli jeho penězům. Oba, pan Potter a pan Weasley, se naštvali a začali křičet, přičemž všichni vytáhli hůlky, z&nbsp;toho co jsem zjistila, první byl pan Malfoy."</div><div>Takhle se to mohlo stát, uvažoval Severus roztržitě zaplétaje malé uzly z&nbsp;vousů, to byl přesně Dracův styl.</div><div>"Odebrala jsem dvacet bodů za každého studenta, který byl zapleten do souboje," pokračovala McGonagallová, "ale tohle jejich záměr," kývla k&nbsp;hrajícímu si dítěti, "nebyl, nemohla jsem se přinutit za to odebrat body. Také jsem všem šesti určila esej o tom, jak se tohle mohlo stát a proč by měli dávat pozor na to, jaké kletby se kouzlí současně. Vím jak slečna Grangerová provádí důkladný výzkum, a tak by možná mohla přijít s&nbsp;něčím užitečným."</div><div>Brumbál přikývl. "Dobrý nápad, Minervo. Teď, Poppy, pokud si myslíš, že Severus netrpí ničím jiným než omlazením…"</div><div>"Je podvyživený, Albusi," řekla sestřička vážně, "Víš, že Severus byl jako dítě přinejmenším zanedbáván. Zdá se, že to začalo již v&nbsp;raném věku a kouzla ho vrátila na jeho skutečnou podobu v&nbsp;10 měsících. Pošlu domácím skřítkům recept, který je speciálně navržen pro tyto případy. Bude ho potřebovat třikrát denně. Pravděpodobně bude jíst kašovitou stravu. Dávej mu často malé porce. Kromě tohohle nevypadá, že by trpěl nějakými škodlivými účinky z&nbsp;omládnutí."</div><div>"Dobře," vypadal Brumbál potěšeně, "Minervo, poslala bys Harryho nahoru? Někdo bude muset jít nakoupit dětské věci, a jelikož toto částečně zavinil, měl by to být on."</div><div>Ach NE! Bude nosit Nebelvírské barvy, spát v rudo-zlaté postýlce a hrát si ze zlatonkami!</div><div>Tohle bude peklo.</div> http://kivi-povidky.blog.cz/1010/1-kapitola http://kivi-povidky.blog.cz/1010/1-kapitola Dejte si pozor na pošetilé mávání hůlkou. Fri, 08 Oct 2010 16:22:34 +0200 <div><a href="http://kivi-povidky.blog.cz/rubrika/dejte-si-pozor-na-posetile-mavani-hulkou">Dávejte si pozor na pošetilé mávání hůlkou</a></div><div><br /></div><div>Můj první překlad :). Je to poznat :D. Berte to jako podklad pro čtení originálu. Snad je můj překlad o něco kvalitnější než z Google translatoru :D.</div><div><strong>Obsah:</strong> Severuse Snapea trefí šest kleteb, které způsobí, že omládne, ale zachová si svou vlastní dospělou mysl. Nyní je Severusovi 10 měsíců a Brumbál se s ním mazlí, stará se o něj Harry Potter a i s Voldemortem a Smrtijedy se setká :).</div><div><strong>Žánr:</strong> Komedie, kidfic<br /></div><div><strong>Délka:</strong> 7 kapitol</div><div><strong>Autor:</strong> Laume</div><div><strong>Odkaz</strong>: <a href="http://www.fanfiction.net/s/3172428/1/Beware_of_Foolish_Wandwaving">http://www.fanfiction.net/s/3172428/1/Beware_of_Foolish_Wandwaving</a></div> http://kivi-povidky.blog.cz/1010/rozepsane http://kivi-povidky.blog.cz/1010/rozepsane PŘEKLADY Fri, 08 Oct 2010 16:20:03 +0200 <div>Mám jeden dotaz :D Co by jste řekli na to, že bych překládala jednu povídku? Tady <a href="http://www.fanfiction.net/s/3172428/1/Beware_of_Foolish_Wandwaving">odkaz</a></div><div>Je dokončená a naprosto geniální :D. Ve zkratce: Severuse trefí smršť kleteb, které ho promění v batole, ale zachová si svojí dospělou mysl. Stará se o něj Harry a Brumbál :D. Taky se setká s Voldemortem :D. No dokážete si představit co udělá Voldemort až mu bude sedět na klíně? :D Nebyl by to nijak extrémně kvalitní překlad. Nějaké věty by byly asi hodně krkolomný, ale pro některé by to bylo asi lehčí číst v češtině než v angličtině :). Takže jestli o to máte zájem tak napište do komentářů :).<br /></div> http://kivi-povidky.blog.cz/1010/dotaz http://kivi-povidky.blog.cz/1010/dotaz Důležité Fri, 01 Oct 2010 20:50:06 +0200 <div>Tak konečně je tady. Omlouvám se, ale škole ze mě vytloukla veškerou inspiraci a já umírám v depresi :D. Tenhle prodlouženej výkend docela bodnul a tak jsem kapitolu dopsala. Jak jsem říkala je to jen taková vycpávka o tom jak si Alice v Bradavicích žije. Nic převratnýho se neděje :)</div><div>Jo a nekontrolovala jsem to po sobě, tak to snad vaše cítění pro češtinu přežije :D.<br /></div><hr /><div>Cestou do hradu na mě kluci párkrát spáchali atentát s&nbsp;klackama, kterýma mě chtěli umlátit, ale naštěstí jsem stihla vždycky uhnout. Jejich apartní nosánky narostly do enormních rozměrů a zabarvily se do červena. Krása. Holky padnou do mdlob jen je uviděj.</div><div>Vešli jsme do hradu a hned se ozval hlas profesorky McGonagallový.</div><div>"Slečno Potterová? Na moment prosím."</div><div>Zabručela jsem ahoj na kluky a šourala se za profesorkou.</div><div>"Co jsem provedla?"</div><div>"To nevím, ale chce vás vidět profesor Brumbál." Stiskla rty do úzké čárky. Asi jí vadí, že jí Brumla neříká všechno.</div><div>Šly jsme tiše chodbou a já vůbec netušila, co mám dělat. To ticho bylo docela trapný, když trvalo už 10 minut. Nemohla jsem přijít na vhodný téma. Předpokládám, že třeba téma "kluci" už hodně dlouhou dobu neprobírala.</div><div>Naštěstí se před náma spásně vyloupl chrlič, který po hesle "banánová smršť" uskočil.</div><div>"Jděte nahoru."</div><div>Teda, ta je vážně docela nakrklá.</div><div>Svezla jsem se na těch eskalátorech a jen co se mé klouby dotkly dveří, ozvalo se "Dále".</div><div>Otevřela jsem dveře a zjistila, že nejsem jediná s&nbsp;kým si Brumbál pokecá. Byl tu i Severus.</div><div>"Slečno Potterová," kývl na mě hlavou "Zavřete prosím dveře."</div><div>Zavřela jsem je a nahlas polkla. Brumbál se neusmíval. To není dobrý, on mě určo vykuchá!</div><div>"Sedněte si."</div><div>Tak jsem si teda sedla a podívala jsem se mu do očí. Žádný jiskřičky. Jsem v&nbsp;loji.</div><div>Brumbál udělal ze svých prstů stříšku a pronikavě se na mě podíval, až jsem si začala myslet, že na mě používá nitrozpyt. Možná, že taky jo.</div><div>"Alice, říkal jsem vám, že nemůžete říct nikomu nic z&nbsp;budoucnosti. Může to narušit chod věcí, které se mají stát. To co jste panu Snapeovi řekla, může nakonec znamenat, že Voldemort nebude nikdy poražen a…."</div><div>Skočila jsem mu do řeči. "A jak víte, že byl poražen? Co když Harry Potter prohrál a Voldemort ho zabil? Stejně jako všechny ostatní, kteří se k&nbsp;němu nechtěli přidat?"</div><div>"Jsem si jistý, že se stane to, co se má stát." Řekl s&nbsp;neochvějnou jistotou.</div><div>"Profesore, to jsou kecy. Každý je strůjcem svého osudu, a když něco můžeme změnit k&nbsp;lepšímu tak to uděláme! Co kdybych vám řekla, že zítra vám umře bratr, protože na něj spadne strom? Co byste udělal? Usmál byste se a nechal ho prostě jít do lesa, ať umře, protože tak to má být? To si nemyslím. A já nechci, aby si Severus zničil život jen tak pro nic za nic. Navíc pokud vím, tak původně žádná Alice Potterová neexistovala, takže jsem tu, abych věci měnila." Trošku jsem se rozvášnila, ale ten Brumbálův postoj se mi fakt nelíbí.</div><div>Chvilku mlčel a přeměřoval mě svým pohledem.</div><div>"Možná máte pravdu. Ale už jsme se se Severusem dohodli, že bude naším špehem."</div><div>"Cože? Proč? Proč on? Pošlete tam někoho z&nbsp;Řádu. Myslím, že jsou dostatečně způsobilí."</div><div>Severus neměl ani šajna o čem se bavíme a tak jen čučel a nic neříkal.</div><div>"Ano, ale nikdo nezíská takovou důvěru jako Severus."</div><div>"Proboha je mu 17!"</div><div>"Ano je velmi mladý, ale výborný nitrobranec. Dokáže spolehlivě přesvědčit i lorda Voldemorta."</div><div>Sevie při tom jménu málem spadl ze židle.</div><div>Já byla pěkně naštvaná. To mu chce zničit život? Fajn!</div><div>"No tak Severusi řekni něco!" otočila jsem se k&nbsp;němu.</div><div>Vypadal docela zoufale, ale nakonec ze sebe vysoukal. "Budu špeh."</div><div>"No tak to je teda super. Jak chceš. Za dvacet let mě prosím neviň z&nbsp;toho, že jsem tě nevarovala, jakou děláš blbost." Zaksichtila jsem se nejdřív na něj a pak na ředitele.</div><div>"Můžu už jít?"</div><div>"Ano"</div><div>Zvedla jsem se a odkráčela. Idiot. Chtěla jsem mu zajistit fajn život, ale to se mu nelíbilo, tak ať se stane třeba Voldyho mazlíčkem mě je to fuk.</div><div>Zašla jsem do společenky a tam už byli kluci s&nbsp;původní velikostí i barvou nosu.</div><div>"Tak co Siri, sbalil si cestou nějakou tu kočku?" zachechtala jsem se a plácla sebou do křesla.</div><div>Sirius se na mě podrážděně podíval, něco zavrčel a mlčel.</div><div>Mhmmm zbožňuju Bradavice a jejich pohodlný křesla!</div><div>**</div><div>"Říkal jsem nakrájet ne nasekat!" Sevie ze mě šílel. No já z&nbsp;něj teda taky. Jakej je rozdíl mezi sekáním a krájením?</div><div>Jak vidíte žádnej rozdíl v&nbsp;jeho chování se zrovna, neobjevil. Doufala jsem, že se začne chovat mileji, když je teď na tý dobrý straně, ale to jsem byla až moc naivní. Chová se stejně bombasticky jako předtím.</div><div>Obrátila jsem se na Lily, aby mi ukázala, co mám dělat. Díky bohu to není takovej morous jako Severus a nakrájela za mě ty mločí plíce. Abych byla upřímná, tak jsem žádnej rozdíl mezi nakrájenýma plícemi a nasekanýma plícemi nepoznala.</div><div>"Teď to zamíchej. 2 a ¾ otočky proti směru hodinových ručiček." Zaprskal.</div><div>Profesionálně jsem vzala vařečku a míchala. Asi jsem nevybrala přesně těch ¾, protože mi Sevie vytrhl vařečku z&nbsp;ruky a podle jeho děsivýho pohledu by mi jí nejradši omlátil o hlavu.</div><div>"2 a ¾. 2 a ¾! Je to tak těžký pochopit? To není 2 a 5/6!" soptil.</div><div>"Ok. Budu si to pamatovat." Je moc velkej perfekcionista.</div><div>Zmučeně se začal věnovat svýmu dokonalýmu lektvaru a já čekala 5 minut, kdy se má lektvar povařit při 110 stupních. Doufám, že jsem se trefila a teplota zůstala +- sto stejná.</div><div>Opravdu jsem zvědavá, jak chci zvládnout OVCE bez Severuse. Asi si ho sbalim do batohu, aby mi radil.</div><div>Lektvar místo světle červené měl žlutou. No nic. Křiklan mě zrovna nepochválil, ale já jsem ráda, že se tahle hodina obešla bez výbuchu. A ne, nemám moc nízký nároky.</div><div>**</div><div>"Všechno nejlepší k&nbsp;svátku!"</div><div>Fuj to jsem se lekla. Kluci se na mě vrhli, až jsem to skoro neustála a furt mi klepali s&nbsp;rukou.</div><div>Sirius si odkašlal a hluboce se mi zadíval do očí.</div><div>"Alice přeju ti všechno nejlepší k&nbsp;tvému svátku. Jelikož tvoje jméno znamená ušlechtilá bytost nebo vznešená postava, dávám ti tenhle dárek a doufám, že se ti bude líbit."</div><div>Podezřívavě jsem se na něj koukla, ale vypadalo to, že to s&nbsp;tím dárkem myslí smrtelně vážně, tak jsem pokrčila rameny a začala rozbalovat. Aspoň jsem se dozvěděla novinky o mém jméně.</div><div>První co jsem spatřila, byla růžová. Spousty růžový. No dobře to zvládnu. Vytáhla jsem růžovou sukýnku. Errrmmm…velice sexy.</div><div>Kluci se začali smát až na Siriuse. On to doopravdy myslel vážně? Já a růžová? Já a sukně? Asi si nevšiml, že tu školní jsem rovnou strčila do koše.</div><div>"Eh, díky Siriusi…fakt se mi… ehm… líbí," vydolovala jsem ze sebe.</div><div>"To jsem rád," Usmál se. Tak tohle je divný.</div><div>"Tak sestřičko já ti dávám doufám praktičtější dárek. To kdyby si u sebe neměla hůlku a potřebovala ses bránit."</div><div>Vybalila jsem úžasnej nůž. Zmáčkla jsem to na jednom místě, čímž jsem doufala, že střelka vyletí a taky že jo. Jen jsem si málem vypíchla oko.</div><div>Nadšeně jsem se na Jamese usmála, a hned jsem začala přemýšlet do jaké kapsy, si ten nůž dám. Hábit jich má docela hodně. Budu muset taky doufat, že se mi ta střelka neotevře a při mojí šikovnosti se na něj nenapíchnu.</div><div>Přistoupil ke mně Remus, zamumlal všechno nejlepší s&nbsp;uhýbajícíma očima, vrazil mi do ruky dárek a zařadil se mezi kluky. Taky se mohl vyjádřit víc. Něco ve smyslu "Hrozně tě miluju, nepojedeš se mnou o prázdninách na Havaj?".</div><div>Otevřela jsem krabičku a na ruku vysypala náramek z&nbsp;chirurgické oceli. Páni. Moc hezkej náramek. Narozdíl od Siriuse se přesně trefil do mýho stylu. Skočila jsem na Remuse a objala ho. Aby to nebylo divný, tak jsem objala i Jamese se Siriem, ale rozhodně to nebylo tak žhavý.</div><div>Hned jsem si od Remuse, kterýmu se šíleně klepali ruce, nechala připnout náramek. Byl zakouzlenej tak, aby mi přesně sednul.</div><div>"Půjdeme na oběd? Mám docela hlad."</div><div>"A kdy nemáš?"</div><div>Při jídle jsem si všimla, že někdo chybí. Asi díky nedostatku prskanců na mém obličeji.</div><div>"Lidi? Neviděli jste Petera?"</div><div>"Ne. Ráno jsme se vzbudili a už tam nebyl."</div><div>Je možný, že by ho už Voldemort přinutil mu sloužit a donášet informace z&nbsp;Nebelvíru?</div><div>**</div><div>Šla jsem zrovna do knihovny pro knížku, kterou bych si měla přečíst, abych o dějinách vůbec něco tušila, když mě někdo popadl za ruku a vtáhnul mě za brnění, které podrážděně zaskřípalo.</div><div>"Všechno nejlepší," pak jsem ucítila, jak se mi málem rozdrtili kosti od toho jak mi někdo narval něco do rukou a nakonec Severus plachtil chodbou pryč s&nbsp;vlajícím pláštěm, až jsem se bála, že jeden poryv větru a už bude provádět paragliding.</div><div>Podívala jsem se na knížku v&nbsp;rukách a přečetla název "Lektvary pro naprosté začátečníky. Co je to Lektvar?".</div><div><br />Jak milé.</div> http://kivi-povidky.blog.cz/1009/17-au-moje-prsticky http://kivi-povidky.blog.cz/1009/17-au-moje-prsticky HP povídka - Nový život Tue, 28 Sep 2010 13:46:43 +0200 <div>Tak, užívala jsem si poslední dny prádnin :D. Takže teď už bych se pomalu měla dostat do provozu, takže začnu psát :) Doufám, že jste si prázdniny užili :)<br /></div> http://kivi-povidky.blog.cz/1009/po-prazdninach http://kivi-povidky.blog.cz/1009/po-prazdninach Důležité Wed, 01 Sep 2010 11:29:07 +0200 <div>Tak Změna opravena :D. No opravena...nerozumim těm pravidlům okolo přímý řeči, takže jsem se soustředila jen na ty chyby, který mě daj pěstí mezi oči :D. Takže teď už se zkusim věnovat Novýmu životu. Taky jsem přemejšlela, že bych začala překládat nějaký krátký povídky. Narazila jsem na jednu <a href="http://www.fanfiction.net/s/4791550/1/An_Idle_Mind_Is_The_Devils_Playground">http://www.fanfiction.net/s/4791550/1/An_Idle_Mind_Is_The_Devils_Playground</a> a je vážně bezva :D Dost jsem se u ní nasmála. Sama pro sebe jsem si jí dneska začala překládat do wordu :).<br /></div> http://kivi-povidky.blog.cz/1008/hotovo http://kivi-povidky.blog.cz/1008/hotovo Důležité Sun, 22 Aug 2010 02:29:42 +0200 <div>Ááá šílenství se vrátilo :D Mě tenhle design chyběl už hodně dlouho...ach :D Ověčky :D Za tohle Zuba prostě miluju :D No nic xD Lidi nevěřili byste ale z toho opravování jsem začala psát další kapitolu k Novýmu životu. Jo je to divný, ale prostě ta nostalgie :D achich :D nic se v ní neděje :D je taková kecací a jak to teď Alici jde s učením :D ale zksuim se dohrabat ke konci pomocí kapitol a ne že skočim na epilog :D uvidíme jestli to vyjde. Jinak s opravováním Změny budu pokračovat. Už zbejvá jen pár kapitol.<br /></div> http://kivi-povidky.blog.cz/1008/design http://kivi-povidky.blog.cz/1008/design Důležité Fri, 20 Aug 2010 00:10:55 +0200 <div>No vrhla jsem se pořádně na to opravování a je to bída. Jak tohle někdo může číst? :D Já u toho skoro brečim, jak je to trapný :D. Ty opravy nejsou nijak zásadní...dělám to fakt pozdě v noci, takže co opravim, to opravim a ty výrazy tam nechávám. Vim že jsou puberťácký, ale já tohle psala když mi bylo 14/15 a je v tom kus mýho šílenství, takže to tam nechávám, i když se vážně stydim :D. Každej den se budu snažit opravit aspoň 3 kapitoly, slibuju :).<br /></div> http://kivi-povidky.blog.cz/1008/opravuju http://kivi-povidky.blog.cz/1008/opravuju Důležité Mon, 02 Aug 2010 01:05:13 +0200 <div>No tak stejně sem už nikdo nedchodí, takže tohle je spíš pro ty co sem omylem zabloudí xD. Řeknu to co je jasný už dlouho. Končím. Nemám náladu psát, nemám o čem. Mám už úplně jiný zájmy a priority, ale fakt mě mrzí, že jsem ty povídky nedopsala, ale co už. Teď už bych ani nevěděla, jak na ty kapitoly navázat. Takže je sem asi hodím, aby tu byly jako archiv :). Kdyby se někdo chtěl zasmát, i když mě ty povídky nepřijdou moc vtipný :D Jen ty pravopisný chyby jsou k pláči až k hysterickýsbohem hoj lidi :). Zažila jsem moc hezký období, když jsem psala... Poznala jsem super lidi, že Zube :D? Zlepšení diktátů se taky dostavilo :D. A díky moc těm, kteří mi nechali někdy aspoň jeden komentář hodně mi pomohly :).<br /></div> http://kivi-povidky.blog.cz/1005/bye http://kivi-povidky.blog.cz/1005/bye Důležité Sun, 16 May 2010 21:34:16 +0200 <div>Tak a je to tady. Konec povídky. Omlouvám se, že to není víc rozepsaný, ale mě to vůbec nešlo. A k Novýmu životu taky kapitola nepřibude. Celej tejden jsem se snažila, ale nezvládala jsem to. Takže včera jsem přišla domů o půl jedný v noci se zalepenejma očima totálně vyflusaná, ale stejně jsem zapla ten word a rozhodla se, že něco napíšu i kdyby to mělo bejt šíleně nevtipný a trapný. No a takový to taky je :D:D. Ale chytila mě hrozná nostalgie. Už to jsou dva roky kdo by tomu věřil? :). Tak doufám, že aspoň občas jste se u tý mojí slátaniny usmáli a zvedla vám aspoň o trošku náladu :).</div><div>PS: Užijte si Vánoce a hlavně ať máte kupu dárků :D.</div><hr /><div><br /></div><div>No a to je můj příběh. Možná vás překvapí, že jsem neskončila jako pacient u sv. Munga do konce věčnosti ale stala jsem se uznávanou bystrozorkou a známou osobností. No ještě, že jsem na tu větev vlezla.</div><div>A co se stalo s lidma z Bradavic? Amanda se stala návrhářkou. Měla pro to vlohy. Simona si zase našla práci na Příčný ulici jako kosmetička. Nikdy nevěděla, čím by se chtěla stát, ale tohle jí prý baví. Remus se stal knihovníkem v Bradavicích a nakonec i učitelem Obrany proti černé magii. Tedy až po tom co Brumbál definitivně zlikvidoval Voldemorta (naučila jsem se říkat jeho jméno po tom, co zmizela hrozba vystopování). Severus náš malý špeh se stal učitelem lektvarů a děsivou noční můrou všech studentů. Vlastně jsem s ním začala vycházet docela dobře. Nejsme žádní kámoši, ale občas prohodíme pár slov bez toho, aby mě zavalil urážkama. Petera odhalili jako zrádce a mozkomoři mu dali polibek, až to mlasklo. Lily si nakonec vzala Jamese, když jí zbouchnul. Vlastně není tak strašnej. Ale to nic nemění na tom že na sebe vrčíme ať se potkáme kdekoliv. Je to takovej náš sport pro zábavu. A Sirius…no. Dobře, dobře! Chodíme spolu. Hrůza že jo? Taky mě jen to pomyšlení děsí. Dali jsme se dohromady pár měsíců po mým pádu na Voldyho.</div><div>"Slečno Dowsnová? Na Příčné ulici vznikají nějaké nepokoje." Vtrhl mi do kanceláře nový bystrozor Kingsley Pastorek.</div><div>"Jasně už tam frčim." Kejvla jsem hlavou.</div><div>A tohle byl můj život. Žádný Smrtijedi jen obyčejné zločiny a občas vražda. Ne že bych si stěžovala.</div><div>S úsměvem jsem se rozešla vstříc dalšímu případu.</div><div>"AU! Kdo sem dal ty dveře?!"</div> http://kivi-povidky.blog.cz/0912/epilog http://kivi-povidky.blog.cz/0912/epilog HP povídka-ZMĚNA JE ŽIVOT Thu, 24 Dec 2009 14:33:45 +0100 <div>Je to trošku hopem :D</div><hr /><div><br /></div><div>Stala jsem se neohroženou ženou bránící vlast!</div><div><br /></div><div>Dobře nepřehánějme, ale byl to záhul. Jelikož se na bystrozora přihlásilo hodně lidí, tak na přípravným kurzu to bylo skoro jako v Bradavicích. A ani tady jsem se Blacka nezbavila. Třikrát hurá.</div><div><br /></div><div>A nakonec jsem se stala členkou ilegální organizace. Že neuhodnete jakou? No přece <em>Zachraňme žížaly!</em> Je neuvěřitelný, jak žížaly mizej z tohoto světa a přitom jsou hrozně užitečný a potřebný!</div><div><em><br /></em></div><div>No a ta druhá míň významná byla Fénixův řád. Brumbál nás naverboval, abychom bojovali proti Vy-Víte-Komu a jeho bandě Smrtijedů. No proč ne. Můj věk 19 let už je stejně důchodovej.</div><div><br /></div><div>Ovšem létající střeva a končetiny kolem mě nebyly zrovna povzbuzující.</div><div><br /></div><div>*</div><div><em>Porada Fénixova řádu</em></div><div><em><br /></em></div><div>"Od našeho špeha jsem se dozvěděl, že Smrtijedi chtějí za hodinu zaútočit na rodinu Lownových. Jak možná víte je to nečistokrevná rodina. A teď když jsou prázdniny, tak jsou doma i jejich děti. Bydlí s nimi i jejich mudlovští prarodiče a proto by byly ztráty na životech velké. Smrtijedi si je vybrali za svůj cíl především proto, že Lucy Lawnová je velice úspěšná ve svém oboru. A to odhalování předmětů zakletých černou magií."</div><div><br /></div><div>"Albusi, nechceš nám prozradit kdo je ten špeh?" ozval se můj velkej boss Moody.</div><div><br /></div><div>A je to tady jako vždy. Teatrálně jsem protočila očima a povzdechla si. Bohužel trochu moc nahlas. Jejda. Tohle na vánoční prémie a bonboniéru nevypadá.</div><div><br /></div><div>"Ne Alastore. Nebudu ohrožovat život člověka, kterého nezbytně potřebujeme."</div><div><br /></div><div>"Jo, ale já bych si ho radši proklepl."</div><div><br /></div><div>No ještě aby ne. Když jsem si u něj chtěla šplhnout, tak jsem mu donesla flašku. Nakonec to málem skončilo tak, že mě proklel a tu flašku mi málem omlátil o hlavu. Jemu se člověk nezavděčí.</div><div><br /></div><div>Když jsme se dostali do vesnice, kde bydlej Lownovi ihned jsme se vydali za nimi. A jako největší klikaři jsme to nestihli a přímo před nás se přemístili Smrtijedi s jejich blbejma maskama.</div><div><br /></div><div>Využili jsme momentu překvapení a začali pálit kouzla. Musim se pochlubit. Jsem docela dobrá.<br /></div><div><br /></div><div>Bohužel, byla zima a já, jak víte, nejsem zrovna rekordman v držení rovnováhy na ledě. Tudíž jsem se po chvíli rozplácla přímo pod nohy Smrtijedů, kteří se začali stahovat.</div><div><br /></div><div>"Hé. Ahoj." Zazubila jsem se na ně, ale to už mě popadli a přemístili se se mnou. Poslední co jsem zaregistrovala byly vyděšený pohledy mých spolubojovníků.</div><div><br /></div><div>**<br /></div><div><br /></div><div>"Aúúú! Vy lameři co to děláte. Neumíte člověka normálně dát do cely bez toho, aby jste mu zlomili žebra?"</div><div><br /></div><div>"Drž hubu! Až se Pán Zla vrátí, tak z tebe dostaneme všechno, co víš. A rozhodně se ti to nebude líbit." Ten škleb jsem skoro slyšela.</div><div><br /></div><div>Rozhlídla jsem se kolem dokola. Krása. Kamenný zdi porostlý plísní a něčím co už nejspíš samo myslelo, vlhko a smrad. Úchvapný.</div><div><br /></div><div>"Hej a nemáte tady někde celu s víc hvězdičkama?" křikla jsem za vzdalujícíma Smrtijedama. Světe div se, ale nenaklusali, aby mě hodili jinam. No nic. Budu rozjímat.</div><div><br /></div><div>Po půl hodině jsem umírala nudou. Po dvou hodinách jsem už vlastně začala uvažovat nad tím, že se oběsim na tkaničce od bot. S hrůzou jsem zjistila, že mám boty bez tkaniček.</div><div>Tak jsem si aspoň zpívala vánoční písničky.</div><div><br /></div><div>Tedy až do okamžiku kdy mě oslovila víla a oznámila mi, že jsem právě dostala úžasnou moc a nějaký protipřemisťovací zábrany mi můžou akorát políbit…klobouk.</div><div><br /></div><div>Dobře to měl bejt vtip, ale asi se mi moc nepovedl. Každopádně u mejch mříží se ozval líbezný hlas.</div><div><br /></div><div>"Co tady vyřváváš, jako kdyby tě mučili? A dělej, než se tady někdo objeví. Pomůžu ti dostat se ven."</div><div><br /></div><div>"Jasně počkej, jen si dozpívám tuhle písničku…cože Snape?!"</div><div><br /></div><div>Ten Sevrus Snape! K neuvěření co? Mě taky málem ulítly oči z důlků.</div><div><br /></div><div>"Tak dělej a nečum na mě tak."</div><div><br /></div><div>Nepřestávala jsem čumět.</div><div><br /></div><div>"Nebelvíři." Povzdechl se a vytáhl mě na nohy.</div><div><br /></div><div>"Uh, teda díky."</div><div><br /></div><div>"Vůbec není zač, jen mě kvůli tobě zabije Pán zla." Řekl se svým obvyklým sarkasmem.</div><div><br /></div><div>"Hele jakto že mě vlastně pouštíš? Nechytěj nás?"</div><div><br /></div><div>"Ne, Smrtijedi s Pánem zla jsou na akci." Řekl, světe zboř se, trochu zklamaně.</div><div><br /></div><div>"Copak? Nevzali tě s sebou?"</div><div><br /></div><div>Opovržlivě se na mě podíval, vykopnul z mýho komfortního příbytku a zavřel mříže.</div><div><br /></div><div>"Hele a kde jsou?"</div><div><br /></div><div>"Jsi snad úplně tupá? Právě jsem tě zachránil z tohohle vězení. Nastavuju krk kvůli Nebelvírovi a ty se hned hrneš do sebevražedný akce."</div><div><br /></div><div>"Týjo díky za důvěru, ale teď, kde jsou?"</div><div><br /></div><div>Po chvíli přemlouvání mi to řekl. Nezapomněl dodat, že ho na pohřbu nemám čekat. No, tvrdit že mě to ranilo se říct nedá. Vyvedl mě ven a sám se bez pozdravu a vroucnýho objetí přemístil.</div><div><br /></div><div>Po přemístění jsem se objevila u vesnice, kde byli Smrtijedi a Fénixové. Ještě že jsem byla za domem, kde mě nemohli vidět.</div><div><br /></div><div>Vylezla jsem potichu na strom, díky Merlinovi za ty větve, a dívala se dolů na Vy-Víte-Koho a Brumbála.</div><div><br /></div><div>Hm, teprve teď vidim Vy-víte-koho z blízka. Není vůbec marnej. Sice má v rysech trochu z hada a ještě chvíli a bude skoro moct v bledosti konkurovat Snapovi a to je co říct, ale jinak</div><div>vypadal celkem hezky.</div><div><br /></div><div>Jejich rozhovor byl v plným proudu. Brumbál se snažil přimět Vy-víte-koho aby odešel, že to má stejně prohraný a On se tomu vysmíval.</div><div><br /></div><div>Nejspíš se schylovalo k nějakýmu epochálnímu souboji, ale to bych se nemohla narodit já, že.</div><div><br /></div><div>V jednu chvíli zírám dolů a v druhý slyším KŘUP! A letim dolů.</div><div><br /></div><div>Hádejte, kam jsem spadla. Přímo na Vy-víte koho.</div><div><br /></div><div>Ještě že to bylo do měkkýho. Byste nevěřili jaká to byla šlupka. Já jsem se po chvíli vyhrabala na nohy, ale můj placatej polštář ne. Všimla jsem si, že mu to spadlo na hlavu a teďka mu tečou litry krve z lebky ven.</div><div><br /></div><div>Děsivý ticho jsem přerušila já.</div><div><br /></div><div>"Nemá někdo s sebou lékarničku?"</div><div><br /></div><div>Ačkoli Vás to překvapí, tak nikdo nepřifrčel s obvazama. Místo toho Smrtijedi začali zdrhat.</div><div><br /></div><div>No to je teda loajalita.</div><div><br /></div><div>Po několika vteřinách byla polovina chycená.</div><div><br /></div><div>"Kessidy, ty máš takovou kliku!" sesypala se na mě polovina řádu.</div><div><br /></div><div>Nejdřív mě všichni objímali a pak nosili na rukou. Jsem machr, i když nevim proč. Nakonec jsem z shůry shlédla na pozemšťany. Tedy spíš na Brumbála a všimla si že do Vy-víte-koho šťouchá hůlkou. To je teda úcta k mrtvým. Pak z těla ale vyletěl nějakej duch, kterýho Brumbál ihned schoval do krabičky od bonbónů nebo co to bylo. Poté ke mně přišel a řekl.</div><div><br /></div><div>"Slečno Dowsnová, zachránila jste kouzelnický svět."</div><div><br /></div><div>Já věděla, že ta moje šikovnost se někde uplatní!</div> http://kivi-povidky.blog.cz/0912/24-kapitola http://kivi-povidky.blog.cz/0912/24-kapitola HP povídka-ZMĚNA JE ŽIVOT Thu, 24 Dec 2009 14:29:54 +0100 <div>Celý je to nic moc, ale lepší než nic. Aspoň doufám :)</div><hr /><div><br /></div><div>Po našem malém pokusu o "sblížení" se Sirius ode mě radši držel dál. Teda, ne že by mi to nějak vadilo. Jelikož jsem nevěřila, že by mi dokázal být věrný, tak jsem na něj hodila pár sledovacích kouzel. Já vim. Jsem dobrá. No, ale podstatný je, že nic. On opravdu nic nedělal! Žádný holky, žádný zvířata, žádný mrtvoly, žádný kluci, prostě nic. Začala jsem se bát o svojí svobodu.</div><div>Uvažovala jsem i o tom, že moje kouzlo selhalo. No, ale už jen ta myšlenka byla absurdní. Mě a selhat kouzlo! Nakonec jsem se rozhodla pro špionáž na vlastní bulvy.</div><div>Vyhradila jsem si na to čas v sobotu. Den jako stvořený pro agentku v černém. Navlíkla jsem se do černých kalhot a trika, nemusím snad říkat, že mi bylo po pár hodinách vedro k zbláznění, a šla na misi. Ráno jsem se za ním plížila jako stín na snídani. Vsadim se, že mě nikdo neviděl…až na pár lidí a duchů, kteří na mě koukali jako na šavlozubou veverku. K jídlu jsem si vzala to samý co on, kdyby náhodou bylo něco s potravinami v nepořádku a nastaly zažívací potíže, tak abych mohla jít na záchod s ním a nebylo to nijak podezřelý…ehm. Nemusím snad říkat, že po téhle verzi jsem zrovna neprahla. Pak šel do společenky. Tam jsem se mohla chovat přirozeně. Ale večer…šel ven. Ihned jsem za ním vystartovala jako James Bond a uvažovala, co mám říct, až ho nachytám s nějakou holkou. Místo toho ale jen párkrát obešel Bradavice, ukázal mi několik tajných chodeb a vrátil se zpátky. A kruci. Nakonec se vydal do ložnice.</div><div>Párkrát jsem se nadechla a vydala se za ním. Před zavřenými dveřmi jsem zkusila splývací kouzlo. Neměla jsem ho dřív, protože jaksi to ještě nemám tak nacvičený, ale ve stavu nouze se spokojím se vším, no ne?</div><div>Otevřela jsem.</div><div>"Nesnášim ty blbý dveře."</div><div>PRÁSK! A měla jsem uraženej nos.</div><div>Nebo jsem ho minimálně měla narvanej až v mozku. Spustily se mi slzy a nadávky ze mě málem vylítly jak z kanálu. Ale jen málem.</div><div>Otevřela jsem znova a tentokrát jsem rychle vklouzla dovnitř.</div><div>"Sakra co s nima je? <em>Colloportus</em>."</div><div>Super…uf ještě, že mám s sebou hůlku.</div><div>Rozhlídla jsem se po pokoji. No, měli tady celkem uklizeno.</div><div>"Jdu do koupelny." Oznámil Sirius a šel.</div><div>Já jsem se akčně nalepila na stěnu a rychle se přesouvala za ním. Podařilo se!</div><div>V koupelně jsem se narvala do rohu a pozorovala Siriuse, jak se svlíká. No ne! Striptýz a zadarmo!</div><div>Vlezl do sprchy a pustil na sebe horkou vodu. Když se namydlil nějakým mejdlem, tak si pro sebe zamumlal "mám hlad".</div><div>To co následovalo, bylo strašné. Nikdy jsem neuvažovala nad "Mám hlad." "Tak si ho hlaď." Ale Sirius asi jo. Urychleně jsem zavřela oči a dávala si v duchu pěstí za takovej blbej nápad sem líst.</div><div>"Kamaráde, ta Kessidy ti dala co. Doufám, že se brzo vzchopíš a budeš zase připravenej na akci, trvá ti to nějak dlouho."</div><div>Neodvažovala jsem se otevřít oči. Bohužel, i když jsem si uši zacpala prstama, tak stejně se ke mně dostávaly zvukový vjemy. Pomoc!</div><div>"Tak jak se dneska máš?"</div><div>V první chvíli jsem si myslela, že mě objevil a je po mně. Ale po tom co začal, dál mluvit jsem si uvědomila, že na mě to fakt nebylo. Tak tohle na mě bylo moc. Já taky nemluvim se svým prstem u nohy! Brrr…</div><div>Neskonale jsem se těšila, až vypadnu.</div><div>V noci se mi ten hrůznej obrázek několikrát přehrával. Asi natočím horror. Ale rána jsem se nakonec dočkala.</div><div>"Ahoj Kessidy. Jsem ochoten ti odpustit, když se mnou dneska zajdeš do komnaty a tentokrát budeš něžná."</div><div>No ihned se mi vybavily scény ze včerejška. Hee…ne děkuji já nechci chodit s maníkem si povídá s…no vy víte.</div><div>Potom jsem si uvědomila strašlivou věc. Já už s ním chodím! Jsem mučednice.</div><div>"Už je tvůj kamarád ready jo?"</div><div>Chvíli se na mě díval pohledem "Co to meleš?" až jsem to nevydržela.</div><div>"Neboj se já vim o tý tvý úchylce."</div><div>Nejdřív zrudnul a pak odpochodoval. Prostě jsem borka. Vyhnula jsem se komnatě!</div><div>**</div><div>Měsíce utekly jak splašenej ježek. A stejně tak byly pichlavý….přeberte si to sami.</div><div>Blížil se termín OVCE a já to brala úplně v klidu. Asi jako jediná.</div><div>"Pomooooc! Umřu! Nic neumim! Zabte mě prosím! Nenávidim tenhle svět. Nenávidim Brumbála!"</div><div>Ehm…no jak říkám. Byla jsem naprosto v pohodě.</div><div>"Kess drž klapačku."</div><div>Uraženě jsem se podívala po Lily a nakonec jsem se odvrátila. Tomu se říká podpora.</div><div>"Miláčku myslím, že máme jednu nedořešenou věc." Přišel vyšklebenej Sirius. Ten si koleduje o pěst.</div><div>"Ale zlatíčko nevidíš, že se učim? Vzdělání je důležitý víš. A přece nechceš aby tvoje láska neměla OVCE, to by byla velká ostuda, a proto…"</div><div>Sirius nebral moje výtky na vědomí, vytáhl mě z křesla a dovláčel mě ven. No bezva.</div><div>"Ha! Vidíš to ty katastrofo? Já to vydržel a teď mi budeš sloužit."</div><div>V tu chvíli jsem si uvědomila strašnou věc. Co když po mě bude chtít nějaký nechutný sexuální praktiky? Když jsem teď jeho otrok?</div><div>"Úchvatné." Nadšenost ze mě přímo vyzařovala.</div><div>"Pak tedy začínáme. Napíšeš mi dneska eseje na přeměňování a dějiny."</div><div>"Ale já se musim učit a napsat i pro sebe!"</div><div>"No to máš holt blbý, ale ať je ta moje lepší a delší."</div><div>Dostala jsem neuvěřitelnou chuť mu ten strašnej škleb smazat z jeho nafoukaný tváře. Kde jsem nechala ten krumpáč?</div><div>Kvůli tomu magorovi jsem byla vzhůru do 2 do rána. Nezabíraly na něj ani prosby na kolenou. A to je zejtra pondělí!</div><div>Ráno mě vzbudilo kouzlo, který dává vždy Lily. Má to funkci budíku, ale to nic nemění na tom, že tenhle zvuk nenávidim.</div><div>"Arggghh. Nesnášim pondělky."</div><div>"Hola hola! Škola volá!" tahala ze mě rozjařeně peřinu Amanda. Já se tedy normálně s holkama nervu. Ale asi udělám výjimku.</div><div>Bohužel tohle jí nemůžu mít za zlé. Chodí s Remusem. Nojo to má někdo kliku. Když jsem se to dozvěděla, šla jsem kopat do stromu na kraji Zapovězenýho lesa. Vlastně jsem nakonec ráda, že mě ten strom nesežral nebo tak něco. Člověk tam nikdy neví.</div><div>Ještě jsem ani nestačila rozlepit oči a už do mě na snídani ryl Sirius. Líp už ten den ani začít nemohl.</div><div>Odploužila jsem se s mým milovaným doprovodem na formule a zhroutila se do lavice.</div><div>"Tvař se šťastně."</div><div>"Narvi si hlavu do prdele buď tak laskav."</div><div>"Ale lásko, buď na mě hodná a chci vidět ten úsměv."</div><div>Zhluboka jsem se nadechla a nakonec vycenila zuby v šíleným úsměvu. Myslím, že jsem vypadala jako vraždící maniak.</div><div>"Sluší ti to." Budu dělat, že jsem si tý ironie nevšimla.</div><div>S vykulenýma očima (to aby ten úsměv vypadal zářivě) jsem se na něj otočila a procedila skrz zuby:"Díky zlato." A otočila se zpátky na Kratiknota. Jen vystrašeně polknul a odsunul se co nejdál od mý lavice. Asi předpokládal, že si ho chci dát k obědu, ale zas až tak nenažraná nejsem teda!</div><div>Byla jsem na něj tak neuvěřitelně nasraná! Když jsem zahlídla Snapea poflakovat se chodbou tak jsem ho chytla za rukáv a otočila k sobě.</div><div>"Omlouvám se. Za všechno. Nikdy bych nevěřila, že tohle řeknu, ale fandim ti, abys těm magorům a hlavně Blackovi nakopal prdel. Vim, že jsi lepší v soubojích než oni, takže se snaž a minimálně je zabij. Jo a promiň, že jsem si o tobě myslela ty hnusný věci. Oproti tomu magorovi s bílým úsměvem jsi ta nejúžasnější bytost pod Sluncem a věřim, že nejseš tak zkaženej jako on." Oznámila jsem mu a odešla.</div><div>Čumíte což? Snape taky vypadal, že ho za chvíli odvezou.</div><div>A takhle to pokračovalo dál. Nakonec jsem přetrpěla tohle období sloužení jen s psychickou poruchou. Vlastně mi pak Black i docela chyběl. Vytvořila jsem si trochu majetnickej vztah, protože když jsem ho viděla v obležení těch holek co se na něj lepily a kdákaly, jak jsou šťastný, že jsem ho konečně pustila ze svejch spárů (no dovolte!), tak jsem se necejtila zrovna nejlíp a měla chuť jim zakroutit krkem.</div><div>V novinách se dál množily jména mrtvých, pohřešovaných a lidí, kteří byli umučeni k šílenství. Dokonce se objevily i zprávy o nemrtvých. Když jsem zjistila co to je, tak jsem nebyla zrovna u vytržení. Ono možnost, že si jdete po ulici a tam vás chce naporcovat zombie není moc příjemná. Black mě sice pokusil uklidnit, že takovýmu magorovi jako já se vyhne obloukem i mrtvej. Ale moc mě to neuklidnilo ani nepotěšilo.</div><div>OVCE jsem úspěšně zvládla s mým pomocníkem tahákem na ruce. Lily mě chtěla skoro upálit, ale nakonec se uklidnila. A mě čekalo to nejhorší.</div><div>Rozhodnutí co dál.</div><div>"Lil a proč nemám jít na to léčitelství?"</div><div>"No, vzhledem k tomu, že si neumíš nalepit ani náplast a tvoje přítomnost je slyšet už z dálky, protože kolem tebe padá nábytek a lidi pod ním řvou, tak ne. Nemyslím si, že jsi vhodný kandidát na léčení lidí. Ale zkus to někde, kde hledaj nájemnýho vraha."</div><div>Jak je milá že?</div><div>"Tak já půjdu na bystrozora. Stejně jich je málo a snížily požadavky, protože jsou všichni mrtvý a potřebujou kohokoliv."</div><div>Na to pokrčila rameny a já to brala jako souhlas. No a tím jsem si podepsala rozsudek.</div> http://kivi-povidky.blog.cz/0912/23-kapitola http://kivi-povidky.blog.cz/0912/23-kapitola HP povídka-ZMĚNA JE ŽIVOT Thu, 24 Dec 2009 14:28:56 +0100 <div>Čusky fusky. Tak se ozývám aby jste věděli, že (zatím) žiju.</div><div>Pokud to dobře dopadne, tak na Vánoce by měly bejt 4 kapitoly. Budu se snažit. Ukončim Změnu. Huráá :D. Už vim co do těch kapitol napíšu..jen je ještě napsat xD. No to napíšu 23.12, protože pod tlakem se pracuje nejlíp :D.</div><div>Taky vás ty Vánoce nějak míjej? Já si ještě pamatuju ty minulý, a že ani tehdy mi to nepřišlo :D. Dárky už mám skoro všechny, takže nešokuju. A co vy? Necháváte to nakupování na 24? :D</div><div>Teprve teď se mi začíná vracet chuť do psaní. Múza asi prošla kolem :). V mým životě se toho hodně změnilo a jsou to samý změny k lepšímu :). Normálně já jsem šťastná! :D Je to divnej pocit, ale užívám si ho dokud můžu :). Ovšem škola je stejnej vopruz jako vždycky. Zejtra píšu opravnou písemku z matiky. Nechápu jak jsem mohla dostat tak blbou známku :D. Asi tím, že blbá jsem, ale to je vedlejší :D.</div><div>Už víte někdo co dostanete pod stromeček? A co by jste chtěli? :)</div><div>Napište mi něco ať vim, že sem chodí aspoň 5 lidí :D. Potěšilo by to :)</div><div>PS: Radši to po sobě nebudu ani číst, protože z těch slátanin co jsem teď napsala bych omdlela, takže přežijte ty chyby xD.<br /></div> http://kivi-povidky.blog.cz/0912/ahoj-lidi http://kivi-povidky.blog.cz/0912/ahoj-lidi Důležité Wed, 09 Dec 2009 20:01:06 +0100 <div>Cítíte jak ztěžkl vzduch? Jak stres kolem nás krouží a chce nás polapit do své sítě? Mluvim samozřejmě o škole. Prázdniny v čoudu a na deset měsíců nás (tedy většinu) čeká škola. Budiž zabito mládí. A navíc máme tak inteligentní rozvrh až z toho jeden umírá ve smrtelných křečích.</div><div>V noci jsem kvůli tomu nemohla ani usnout :D. Pročítala jsem si famfrpál v HP6 :D. Pak jsem to zaklapla a čučela do stropu. Vlastně to nejspíš zapříčinil rozhovor s Abbi a článek u Nelien. Napadl mě námět na naprosto šílenou knížku :D:D:D. Jasně knížku. Asi jsem se bouchla do hlavy :D. Vzheledem k tomu, že bych umřela studem kdyby moje "dílo" mělo víc čtenářů než 50 :D. A to si fandim :D. Řekla jsem si sakra, kde je ten humor ve fantasy? Tak jsem si vymyslela holku...no holku...prostě styl Kessidy :D. A najednou mě napadla celá kostra příběhu. Byla by to vlastně taková parodie na všechny fantasy, kde je ta jediná krásná vyvolená, která se zamiluje do úžasného stvoření :D. Snad nemusim říkat, že by moje hrdinka nebyla ani krásná a rozhodně ne zamilovaná do nějakýho upíra (viz. Edward). Ale tenhle nápad asi nezrealizuju ani jako povídku (i když mi to v hlavě kope) více na začátku článku :D. Užijte si školní rok já jdu vyhlížet pendolino.<br /></div> http://kivi-povidky.blog.cz/0909/a-je-to-tady http://kivi-povidky.blog.cz/0909/a-je-to-tady Důležité Tue, 01 Sep 2009 14:31:43 +0200